1.	Teoretický úvod do problematiky komplexních sloučenin

2.	Teoretický úvod do jejich názvosloví s přehledem nejběžnějších ligandů

3.	Pojmenování

3.1	Sloučeniny s komplexním kationtem

3.2	Sloučeniny s komplexním aniontem

3.3	Sloučeniny s komplexním kationtem i aniontem

3.4	Elektroneutrální komplexy

4.	Zajímavosti o komplexních sloučeninách

“Nyní již k samotné tvorbě názvů:
• u sloučenin s komplexním kationtem
[Cu(NH3)4]SO4
Postup: První v názvu vždy figuruje anion – tedy SÍRAN. Potom následují abecedně seřazené ligandy s předponou určující jejich počet – tedy TETRAAMMIN-něco. Nyní musíš dopočítat oxidační číslo centrálního atomu. Spočítáš si, že oxidační číslo aniontu (síran) je –II. Oxidační číslo kationtu tedy musí být +II. Jelikož jsou v komplexu jako ligandy elektroneutrální částice, oxidační číslo celé komplexní částice vzhledem k oxidačnímu číslu centrálního atomu zůstává stejné. Víme tedy, že oxidační číslo centrálního atomu je +II – tomu přísluší koncovka –natý. A jelikož je centrálním atomem měď, tak MĚĎNATÝ. A teď jen stačí dát vše dohromady:
SÍRAN TETRAAMMINMĚĎNATÝ
Další příklad sloučenin s komplexním kationtem: [Co(NH3)3(H2O)Cl2]Cl
Zde je postup stejný až na jednu maličkost. Zase začni aniontem – CHLORID. Potom následují abecedně seřazené ligandy s číslovkami určujícími jejich počet – TRIAMMINAQUADICHLORO-. Problém bude trochu s oxidačním číslem centrálního atomu. Anion má oxidační číslo –I (to si musíte pamatovat). I kation tedy bude mít oxidační číslo –I. Ovšem tato komplexní částice již obsahuje záporně nabité ligandy, a proto se oxidační číslo kationtu a oxidační číslo centrálního atomu budou různit. Oxidační číslo centr. atomu dopočteš takto: vezmeš si všechny záporně nabité ligandy (zde jsou to jen chloro- ligandy, ligandy aqua a ammin jsou elektroneutrální) a jejich oxidační číslo znásobíš jejich počtem (ox. číslo chloro-ligandů je –I, máme tu celkem dva tyto ligandy a proto výsledek bude –2). A oxidační číslo centrálního atomu získáš, pokud sečteš oxidační číslo celého komplexního kationtu (zde –I) a celkové oxidační číslo všech záporných ligandů (zde –II) a dáš mu OPAČNÉ ZNAMÉNKO. Vyjde ti +III (koncovka –itý). A jelikož je centrálním atome chrom, název sloučeniny bude CHLORID TRIAMMINAQUADICHLOROKOBALTITÝ.
• u sloučenin s komplexním aniontem
K3[Fe(CN)6]
Postup je velmi podobný: začneš zase aniontem. Protože je anion komplexní, začneš zase abecedně seřazenými ligandy s číslovkou určující jejich počet: HEXAKYANO-.
Nyní musíš dopočítat oxidační číslo centrálního atomu aniontu. Víš, že kation (3 draselné ionty) má CELKOVÉ oxidační číslo +III. Anion musí mít tedy –III. Také výš, že oxidační číslo jednoho kyano-ligandu je –I. Celkové oxidační číslo všech záporných ligandů tedy bude –VI (máš 6 kyano-ligandů, každý s ox. číslem –I). A jak získáš oxidační číslo centrálního atomu? Vezmeš si celkové oxidační číslo všech záporných ligandů, ovšem s OPAČNÝM znaménkem (zde 6) a PŘIČTEŠ k němu oxidační číslo celého komplexního aniontu (zde –3). Vyjde ti oxidační číslo centrálního atomu. 6+(-3)=3. Oxidačním číslem centrálního atomu je trojka (koncovka –itý). Jelikož zde ale pracujeme s aniontem, musíme to dát najevo ještě pomocí koncovky –an – dostaneme ŽELEZITAN. Nyní jen doplníš kation – DRASELNÝ (K nemá nikdy žádné jiné ox. číslo než 1). Zas to všechno dáš dohromady a dostaneš
HEXAKYANOŽELEZTITAN DRASELNÝ.
Další příklad: Li[AlH4]
Postup je pořád stejný. Anion. Ligandy v abecedním pořadí s předponou určující počet – TETRAHYDRIDO. Dopočtení oxidačního čísla centrálního atomu – vyjde ti 3 + koncovka –an – dostaneš HLINITAN. Jako poslední půjde název kationtu – LITHNÝ.
Všechno dohromady ti dá TETRAHYDRIDOHLINITAN LITHNÝ."

Obsahuje tabulky. Čistý text dosahuje cca 3,5 strany.