1.	Charakteristika 2. pol. 20. století

2.	Existencionalismus

2.1.	Jean Paul Satre

2.2.	Albert Camus

2.3.	Francois Saganová

2.4.	Simone de Beauvoir

2.5.	Boris Vian

2.6.	Nikos Kazantzakis

2.7.	Friedrich Dürrenmatt

3.	Rozhněvaní mladí muži

3.1.	John Osborne

3.2.	Kingsley Amis

3.3.	David Lodge

3.4.	John Braine

3.5.	Alan Sillitoe

3.6.	Malcolm Bradbury

3.7.	John Wayne

4.

Beatníci

4.1.	Lawrence Ferlinghetti

4.2.	Gregory Corso

4.3.	Allen Ginsberg

4.4.	Jack Kerouac

4.5.	Jan Kerouacová

4.6.	Charles Bukowski

4.7.	William Seward Burroughs

5.	Absurdní drama

5.1.	Eugene Ionesco

5.2.	Samuel Beckett

5.3.	Edward Albee

5.4.	Slawomir Mrožek

5.5.	Isztvan Örkeny

"Samuel Beckett
- irský prozaik, dramatik, Nobelova cena, žil ve Francii
- ovlivněn J. Joycem
Čekání na Godota- pochmurná komedie, hlavním motivem je čekání na něco, co nepřijde. Život plyne a člověk ho nevnímá, žije pasivně.
2 tuláci Vladimír a Estragon čekají na Godota- nikdo však neví, kdo Godot je ( Bůh, Naděje, Smrt?). Na opuštěné venkovské cestě ( neurčitý čas, prostor) vedou nekonečný, chaotický dialog, nic nedělají, jen čekají na Godota, který by snad mohl změnit jejich beznadějný osud. Setkávají se s dalšími postavami: Pozzo s bičem- symbolizuje bezmeznou moc, brutalitu- a jeho otrokem Luckym- v poníženém postavení, neschopný projevit svou vůli.
V 2. dějství na stejném místě: Pozzo oslepl, je závislý na Luckym ( ten oněměl) a tulácích. Obě jednání končí oznámením chlapce, že Godot dnes nepřijde, určitě ale zítra. Pohrávají si s myšlenkou na sebevraždu, ale jednoduší je čekat. Hra ukazuje nekonečné, marné čekání, zoufalou bezvýchodnost lidí, apatii, je obrazem postmoderní doby, kde se hroutí mezilidské vztahy, člověk ztrácí smysl života, život je absurdní. Otázky nad smyslem života, kam směřujeme, zůstaly nezodpovězeny.

Dech- hra trvá půl minuty- skládá se z nádechu a výdechu
Hra- z uren trčí tři hlavy bezejmenných postav
Nyní- hra bez postav, jsou slyšet jenom hlasy
Já ne- místo postav jsou ve hře jen ústa
Šťastné dny- stará žena vede zpočátku monolog sama se sebou, rozhovor s přítelem, postupně ztrácí možnost komunikovat, je zahleděná sama do sebe a jen mlčí. Hra o marné snaze poznat sám sebe
Poslední páska- hlavní postava poslouchá magnetofonové pásky, na kterých má nahrány úryvky z posledních deseti let svého života. Hra o rozpolcené osobnosti

Edward Albee
Kdo se bojí Virginie Woolfové? ( =Kdopak by se Kafky bál)
- starší manželský bezdětný pár Marta a Jiří si dělají naschvály, ubližují si, jejich soužití je soubojem plným nenávistných momentů. Vymyslí si fiktivního syna. Navštíví je mladý pár- návštěva je plná provokací, navzájem se uráží. Zachycuje nenávist v životě, odcizení, prázdnotu.
Pískoviště- manželé přivezou svou babičku na pláž, dají jí lopatičku, aby se zahrabala, a tak se pohřbila. Manželé sedí a čekají, až se babička zahrabe- trvá to celou noc. Hra odkrývá nevztahy mezi lidmi, prázdnost charakterů, odcizení."

Psáno heslovitě.