1.	Důležité údaje k dílu

2.	Pár slov ke stylu autora užitého v díle„Současnost“

3.	Rozbor díla „Současnost“

a) Doba revoluční
b) Současnost

4.	Pár slov závěrem

"Současnost:
„ Současnost je doba bytostně rozumová, reflexivní, nezanícená, která vzplane chvilkovým nadšením a pak důmyslně spočine v nečinnosti“.
Toto je věta, od níž se odvíjí a rozvíjí další myšlenkové pochody Kierkegaarda.
Na jednotlivých příkladech ukazuje obrovské množství všeho, co se užívá, ale zejména ukazuje na kvantum přemýšlení a rozvažování v dnešní době, aniž je ho nutně potřeba. Příznačná je rozumnost u dětí, což dříve v tak velkém měřítku nebývalo.
Říká: „ Dnes ani sebevrah se nerozhoduje pro svůj skutek ze zoufalství, ale rozvažuje o něm tak dlouho a tak rozumně, že se až rozumností dusí, takže by se dalo pochybovat, je-li skutečně sebevrahem, když ho přece o život připravilo právě uvažování…“.
Vystupuje jako tvrdý žalobce doby, a to je pro něj nejtěžší úkol. „ Dá-li se o revoluční době říci, že pobloudila, o současnosti lze říci, že se dostala do úzkých. Jedinec i generace stojí neustále v cestě sobě samým i sobě navzájem…“ Takováto rychlá proměna formy vynalézavosti vyvolala dle něj stav dokonalé netečnosti, už nejsme schopni načerpat zanícenost, abychom se vysmykli z reflexe. Tato doba totiž v sobě nemá události, má pouze pravidla moudrosti, vyčíslování. Je dobou ohlašování a oznamování, kdy člověk má pocit, že se přece něco musí stát, ale k událostem nedochází. Naprosto nemyslitelný je projev síly-povstání, to by podle něj rozumnosti připadlo směšné. Dnes vidíme projev „virtuozity“, tedy sepíše se provolání o revoluci a vyvolá se klamný dojem, že povstání bylo provedeno. Ukazuje na to, že v dnešní době si lidé myslí, že se lehce vypořádají se všemi životními otázkami i všemi vědami. Ale hluboce náboženské zřeknutí světa je už nemyslitelné.
Doba velkých a dobrých skutků pominula, dnešní věk patří předstihu, i uznání se sklízí předem. Dnešní generace se dle něj chopila úkolu hostin, a usnesla se, že práce se může chopit až generace příští, tou se přece nenechají dnes zdržovat a rušit. Činy a rozhodnutí jsou stále vzácnější, je totiž doba reflexe a nezanícenosti. Kdokoli odvážný k činu se najde, hned je ostatními hodnocen, tlachá se, ale jen přihlíží, a nakonec všichni tvrdí, že by to taky zvládli, a tak vlastně jestli obdivují, tak nepřímo sami sebe. Rozumnost nabyla vrcholu do takové míry, že skutečnost „proměnila v divadlo“. Neobyčejná důmyslnost dnes uspokojuje více než jakýkoli čin, ale co je podáno formou reflexe či poznatku, není už nikdo schopný pochopit ve formě činu."

Velmi kvalitně napsáno, ale práce potřebuje revizi formátu a doplnit několik dalších formálních záležitostí.