1.	Počátky světového písemnictví, antické základy evropské kultury

2.	Odraz společenského vývoje v literární tvorbě na našem území od 9.st.

3.	Literatura doby husitské, ohlas husitství v české kultuře

4.	Renesance a humanismus ve světovém umění

5.	Humanismus a renesanční umění v české literatuře

6.	Umění a věda v období počátku kapitalismu

7.	Kulturní a společenský vývoj u nás v době národního obrození

8.	Lidová slovesnost jako součást folklóru, její vliv na vývoj literatury

9.	Romantismus ve světové a české literatuře

10.	Přehled světové realistické literatury v 19. st.

11.	Klasikové české prózy 2.poloviny 19.století

12.	Humor a satira v české umělecké tvorbě

13.	Vývoj českého divadla od jeho počátků do konce 19.stol.

14.	Nové směry v českém divadle-20.stol.

15.	Básnické školy v novodobé české literatuře do konce 19.stol.

16.	Umělecká avantgarda 20.stol. a její projevy v literatuře

17.	Velké postavy světové literatury 1.pol. 20.stol.,varování před fašismem

18.	Česká próza mezi světovými válkami

19.	Karel Čapek

20.	Trendy světové literatury po 2. sv. válce

21.	Vliv 1.a2. sv. války na naši a světovou literární tvorbu

22.	Odraz společenských a politických směrů v české poválečné literatuře

23.	Cesty české literatury posledních 30 let

24.	Česká a světová kinematografie a televizní tvorba

25.	Ovlivňování umělecké literatury vědou a technikou

“4.Renesance a humanismus ve světovém umění
Humanismus – největší rozkvět starší české lit.
- renesance se tu v pravém slova smyslu nerozvinula (vliv náb. ideologie), pouze v knížkách lidového čtení, zábavné próza (Historie o bratru Janu Palečkovi)
- reformace a husitské hnutí – zbrzdění kulturního vývoje, přehlížení uměleckých cílů
- ideologické cíle, naukové, odborné překlady, polemika, překlady antických děl
- vzestup kvality spisovného jazyka
- neoriginálnost, ubývá anonymů, individuální pojetí
- po r. 1620 „temno“ – česká produkce klesá
- na začátku humanismu – latinská díla, navazuje se na harmonii těla a duše a antické vzdělání
- pod vlivem Německa
- rozvíjela se tu vzdělanost a ne tolik umění
- humanistická čeština napodobuje větnou skladbu latiny, byla pod jejím vlivem
- autoři – vzdělaní, ale i šlechta a měšťanstvo
- ubývá poezie (jen óda, elegie), překlady z klasických jazyků, kronika cestopis, odborná (naučná) lit. filosofická lit.

- znovuzrození antické lit. – antický ideál – harmonie fyzické a duševní stránky člověka, návrat k antické lit. jako vzoru
- nový vkus, životní styl a myšlení
- překlady antických velikánů
- nový ideál vzdělání: touha po pravdivém poznání člověka a pozemského života (proti středověkému poznávání boha a zájmu o posmrtný život), všestrannost poznání
- kult smyslů a rozumu (proti kultu víry)
- pocit sebevědomí jednotlivce (víra ve vlastní síly)
- rozvoj literatur v národních jazycích (místo latiny)
- v popředí lit. nauková (životopisná, cestopisná, pedagogická), lyrika, alegorie
- vznik v Itálii – těsný kontakt s antikou, oslabená autorita papeže v Římě, silná měšťanská vrstva se hlásí k umění

Itálie
Dante Alighieri (1265-1321)
- kritik doby, umělec – stojí na rozhraní středověku a renesance
BOŽSKÁ KOMEDIE: duchovní epos (rozsáhlá epická skladba s hlavními i vedlejšími ději), námět z Bible, tříveršové sloky - terciny
- ústřední postava – ne hrdina, ale autor sám hledá životní cíl = cesta k dokonalosti, do ráje
- průvodce: Vergilius – symbol pozemského vědění, ideál moudrosti, vzdělání
Beatrice – symbol nadpozemské dokonalosti (žena – anděl, zemřelá autorova milenka)
- rozděleno do tří částí – Peklo, Očistec a Ráj
- do ráje dojdou, vchází tam ale jen Dante a Beatrice, Vergilius tam nesmí, protože je pohan
- renesanční znaky – trest za lidské viny, láska k antické vzdělanosti (autor se dovolává Homéra), touha člověka (autora) po poznání, láska k vlasti (Florencii), touha po sjednocení Itálie, střetává se tu středověké myšlení (víra v posmrtný život – putování do ráje, Vergilius nesmí jako pohan do ráje, Oddysseus potrestán za to, že chtěl poznávat) s novověkým (vliv antiky, motiv lásky autora k Beatrici)

Francesco Petrarca (1304-1374)
- špičkové vzdělání, hodně cestoval
- nějakou dobu pobýval na dvoře Karla IV.
- básník lásky a pozemského života
CANZONIÉRE (ZPĚVNÍK) – shrnuty jeho texty
- základ jeho sborníku je sonet, ale dále se tu objevují kancóny, madrigaly,
sestiny a balaty – kurtoazní trubadúrská lyrika
- sonet – 14veršů, 4strofy

- inspirace – láska ke krásné, urozené ženě – Laura – nedostupná, miloval ji platonicky (byla vdaná) - kancóny rozdělené na vzniklé za života Laury a po smrti Laury
- sonety se píší pořád – Shakespeare, Rimbaud, Nezval, Vrchlický, Kollár, Machar
- renesanční znaky – milostné verše věnované jedné ženě, skutečný, konkrétní milostný prožitek (radost i zklamání, štěstí i bolest), sonet

Giovanni Boccaccio (1313-1375)
- jeho život je spojen s Florencií, ale narodil se ve Francii
- dosáhl vysokého vzdělání – práva, snažil se o literárně-historická studia
- sepsal Dantův životopis, zajímal se o něj, dodal jeho komedii přívlastek Božská
- zakladatel novodobé prózy
DEKAMERON
- rámcová povídka, rámcový příběh
- zábavná tématika plná lásky
- uvažoval o tom, že to zničí (je to prý příliš světské), ale Petrarca to nedovolil
- novela – kratší prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru, nezabírá dlouhý časový úsek, omezený počet postav
- 10 lidí utíká před morem z Florencie na venkov, kde si všichni každý den vypráví různě příběhy – odtud název
- renesanční znaky – zcela světská témata (láska, nevěra, ..), kritika soudobých mravů (úsměvná, ironická) měšťanstva, duchovenstva, jejich chamtivosti, hlouposti, .., žena jako rovnocenný partner muže"