1.

Úvod

1.	1 Cíl práce

2.	Charakteristika zásob

2.	1 Členění zásob

3.	Oceňování zásob

3.1	Pořizovací cenou

3.2	Vlastní náklady

3.3	Reprodukční cena

4.	Účtování o zásobách

4.1	Účtování o materiálu způsobem A

4.1.2

Dodavatelský způsob pořízení materiálu - v tuzemsku

4.1.3

Dodavatelský způsob pořízení materiálu - z dovozu

4.1.4

Pořízení materiálu ve vlastní režii - aktivace

4.1.5

Úbytek materiálu

4.2	Účtování o materiálu způsobem B

4.3	Účtování o zásobách vlastní výroby

4.5	Účtování koncem roku

4.6	Opravné položky k zásobám - inventarizace

5.	Seznam použité literatury:

"3.2 Vlastní náklady, kterými se oceňují zásoby vytvořené vlastní činností, jsou náklady
přímé, popřípadě zvýšené o náklady související s výrobou nepřímo (nepřímé náklady).
Za přímé náklady se jednoznačně považují přímý materiál a přímé mzdy, včetně sociálního a zdravotního pojištění, tj. takový materiál a takové mzdy, které je možné určit přímo na jednotku výroby. V konkrétních podmínkách mohou být do přímých nákladů zařazeny i další náklady, které se vztahují k celkovému objemu výroby určitého produktu (ostatní přímé náklady).
Za nepřímé náklady se považují takové, které jsou společné více druhům výkonů a souvisejí s obsluhou a řízením výroby (výrobní režie). Zjištěné celkové nepřímé náklady za určité období se potom rozvrhnou na jednotlivé druhy výkonů. Obvykle sem patří nepřímý materiál a mzdy, odpisy, opravy a údržba, náklady na řízení výroby a jiné. Za vlastní náklady se považují buď skutečné náklady nebo náklady vypočtené v předběžných kalkulacích (operativních nebo plánových), které musí vycházet z konkrétních technických, technologických, ekonomických a organizačních podmínek.

3.3 Reprodukční cena. V ostatních případech, tedy pokud nejde o nákup anebo vlastní výrobu, jsou získané zásoby oceňovány reprodukční pořizovací cenou. Jde o zásoby získané bezúplatně, nalezené (přebytky zásob), odpad a zbytkové produkty vrácené z výroby či jiné činnosti, které se ocení podle odborného odhadu jejich užitné hodnoty. Kromě uvedených případů jde též o zásoby vložené do podnikání při zakládání společnosti anebo při zvyšování základního jmění nepeněžním vkladem, v tomto případě vloženými zásobami.
Základní princip oceňování zásob v pořizovací ceně se v účetnictví uskutečňuje v několika
variantách. Pro potřeby rozboru nákladů spojených s pořizovací cenou zásob je nutné
evidovat odděleně (analyticky) cenu pořízení a náklady související s pořízením.
Ve společnostech s velkým pohybem zásob, které jsou nakupovány od různých dodavatelů,
se pro zjednodušení evidence používají pevné ceny, s odděleným sledováním odchylky od skutečné ceny pořízení. Vzniklé odchylky i oddělené sledování nákladů souvisejících
s pořízením se postupně zúčtují do provozních nákladů podle zvoleného postupu.
Zásoby stejného druhu, které se liší pořizovací cenou je možné vést na skladě v rámci
jednoho syntetického účtu buď:
- v ceně na základě váženého aritmetického průměru anebo
- ocenění pomocí metody FIFO.

Při inventarizaci se zjišťuje též užitná hodnota zásob a jí odpovídající tržní cena, která se
porovnává s oceněním zásob v účetnictví. Je-li tato užitná hodnota nižší a toto snížení
hodnoty není definitivní vytváří se opravná položka. Trvalé snížení hodnoty zásob se
zaúčtuje jako manko a škoda."

Obsahuje obrázky. V čistém textu se jedná o 10 stran.