1.

Valence

2.	Valenční pole

3.	Základová větná struktura

4.	Gramatický vzorec

5.	Konkrétní podoba základové větné struktury – slovní

6.	Abstraktní podoba základové větné struktury- zobecnění

7.	Sloveso (VF tj. Verbum Finitum

7.1	Sloveso nevalenční

7.2	Sloveso jednovalenční

7.3	Sloveso dvojvalenční

7.4	Sloveso trojvalenční

8.	Konstitutivní (základové) větné členy

9.	Fakultativní (nezákladové) větné členy

10.	Větně členy kolem VF

10.1	Potencionální

10.2	Obligatorní

11.	Valenční pozice

11.1	Levovalenční

11.2	Pravovaleční

12.	Struktury derivované

“ vedle tzv. tradiční syntaxe se od 80. let rozvíjí valenční syntax
Valence:
schopnost slova (zvláště slovesa) vázat na sebe větné členy s určitým významem a v určitém tvaru, tj. možnost doplňovat slovo z různých stran, např. sloveso - přísudek bývá zleva doplňován podmětem, zprava předmětem
- valenční pole (VP): souhrn valenčních pozic, určovaných přísudkem (predikátem)
např. Matka peče vánočku.
- základová větná struktura: základ věty - nejmenší část věty, která ještě zachovává smysl sdělení, lze ji vyjádřit tzv. gramatickým větným vzorcem
Gramatické vzorce:
a) konkrétní podoba základové větné struktury - slovní:
peče
│
matka ─ vánočku
b) abstraktní podoba základové větné struktury- zobecnění:
VP: SUBJ (matka) - VF (peče) - OBJ (vánočku)
- VF= sémantický i gramatický základ (dominující predikát), centrální větný člen, nadřazen subjektu = nemůže být vypuštěn, nevyjádřen"