1.	Pedagogický slovník

2.	Hamburská deklarace

2.1	Důležitá zaměření

2.2	Agenda pro budoucnost

2.3	Tématické celky vzdělávání dospělých

3.	Jan Amos Komenský – pedagogický systém

3.1	Komenského významná díla

3.2	Komenský při výuce

3.3	Pedagogické zásady Komenského

3.4	Didaktické zásady Komenského

3.5

Závěr

3.6	Historický přehled koncepcí vyučování

4.	Kurikulum: obsah školní edukace

4.1

Historie

4.2	Teorie kurikula

4.3	Filozofické teorie

4.4	Empirické a praktické směry v kurikulární teorii

4.5	Formy existence kurikula

4.6	Další formy existence

4.7	Kurikulum projektované ve vzdělávacích programech

4.8	Národní kurikulum

4.9	Jak kurikula reagují školní edukaci

“KURIKULUM: obsah školní edukace

Historie
Ještě před patnácti lety bychom v českém pedagogickém prostředí výraz kurikulum skoro nepotkali. Jen specialisté, zabývající se teorií obsahu vzdělávání a sledující vývoj ve světě, si byli vědomi, že na západě se již 60. let intenzivně rozvíjí interdisciplinární oblast označovaná jako curriculum research and development ( vývoj a výzkum kurikula). Po roce 1989 již nic nebránilo tomu, aby se problematika kurikula včlenila i do české pedagogické vědy a vzdělávací politiky.

Teorie kurikula
S pojmem kurikulum jsou spjaty teoretické potíže, a to nejen u nás. Komplikovanost je způsobována jednak jazykovými problémy (při překládání anglického výrazu curriculum do jednotlivých národních jazyků), jednak odlišnostmi ve vzdělávacích systémech a v pedagogickém myšlení jednotlivých zemí.
Výraz je odvozen z latinského slova currere, které znamená běžeti. Skoro všude na světě se však začlenil výraz curriculum vitae = průběh života. Pedagogický termín kurikulum má s tímto původním významem dost společného (běh, průběh), ale obsahuje i odborné výrazy.

Filozofické teorie
V teorii existuje několik linií. Jednou z nich je teorie filozofická. Zabývá se tím, co vložit do rámce zkušeností, které má mladý člověk získávat ve škole. Snaží se najít odpovědi na odvěké otázky- k čemu má školení vzdělávání sloužit, k jakým ideálům vychovaného jedince má směřovat apod. Dnes se nejčastěji třídí filozofické postupy ke kurikulu způsobem tímto způsobem:
 Akademická
 Esencialistická
 Polytechnická
 Aktivistická
 Personální

To vedlo dokonce ke snahám o vytvoření zvláštního kurikula pro děti z dělnické třídy, které je by pokud možno učilo, jak se bránit vykořisťování.

Empirické a praktické směry v kurikulární teorii
Elliot W. Eisner a jiní zastánci uvedeného filozofického proudu kurikulárního myšlení mají zajisté pravdu, když apelují na reformu školního kurikula tak, aby bylo humánnější, tj. aby více respektovalo všelijaké hodnoty vztahující se ke smyslu života.
Opačný pól v teorii představuje linie zaměřená na konkrétní procedury výběru, struktury a uspořádání toho, co má být obsahem školní edukace. Tato linie se dá nazvat „prakticky konstrukční“.
Kurikulum se tedy v pedagogice chápe:
a) buď „prakticky“, ve smyslu konstruování a analýzy a jejich chování v reálných edukačních procesech,
b) obecně teoreticky jako získávané zkušenosti"