1.	Důvody Japonska k zapojení se do druhé světové války

2.	Vstup Japonska do průběhu druhé světové války a její průběh z hlediska Východní Asie a Tichomoří

2.1	Pearl Harbor – tři vítězství

2.2	Okupace dobitých území

2.3	Spojenecký útok na Japonsko

2.4	Hirošima, Nagasaki

3.	Americká okupace (1945 – 1952)

3.1	Struktura okupační správy

3.2

Reformy

“Okupace dobitých území

Od poloviny roku 1942 do poloviny roku 1944, se Japonsko snažilo toto území hospodářsky zneužívat a rozvíjet, zatímco na jeho okraje začal útočit Spojenci. Území okupovaná Japonskem byla kulturně dosti různorodá a lidé v jednotlivých oblastech hovořili odlišnými jazyky. Stejně tak měli jiný etnický původ i národní historii. Nově dobytá území nepatřila, s výjimkou Vietnamu, k východoasijské kulturní zóně. Právě proto a kvůli obtížné vojenské situaci byla na těchto územích mírnější a upravená forma japonského koloniálního modelu než jaký byl uplatňován v Koreji, Tchaj-wanu a v Mandžusku. Japonci se zejména snažili odstranit dlouhodobě zavedené systémy západní správy a získat co největší nerostné bohatství. Chtělo vytvořit sféry společného rozkvětu Velké Východní Asie, autarkního (hospodářsky soběstačného) ekonomického společenství vzájemně výhodného jak pro Japonsko tak pro okupované země. V Tokiu 1942 bylo ustanoveno ministerstvo Velké Východní Asie, aby jednalo s příslušnými národními vládami uvnitř sféry a zabránilo se tak vměšování ministerstva zahraničí do záležitostí armády. Toto ministerstvo obsazené civilisty mělo na starosti programy kulturní výměny stejně jako zahraniční vztahy uvnitř nového impéria. Skutečnou moc v těchto dobitých územích však měly vojenské jednotky, které se zodpovídaly jen přímo generálnímu štábu v Tokiu.
Osobně bych ráda přičetla Japoncům plus za to, že se nesnažili všude nastolit své šintoistické náboženství, ale do jisté míry ctily a snažili se pochopit cizí náboženství, jako například křesťanství na Filipínách a velmi obdobně i jazyky, protože do okupovaných zemí posílali učitele japonštiny, ale nijak místní jazyk nepersekuovali. Přesto dosáhli hlavně vlny nacionalismu.

Spojenecký útok na Japonsko

Druhá světa válka se dá označit termínem „vědecko-technická“ a Japonsko, i když bylo po válce s Čínou lehce vyčerpané, mělo na začátku války s USA převahu díky stíhačkám Zero a dalekonosným torpédům. Po jedenácti měsících války se však tento stav prudce změnil když Spojené státy začaly vyrábět nová letadla, radary, řízená torpéda, distanční zapalovače, nové léky a nakonec i atomové bomby. Jedenáct měsíců uběhlo z důvodu několika faktorů. Rozhodnutí USA a Velké Británie, že nejdříve porazí Německo, přechod USA ekonomiky na válečnou výrobu.
První významné střetnutí Japonska a USA v Tichomoří, byla bitva v Korálovém moři v květnu roku 1942 severovýchodně od Austrálie. O měsíc později u Midway, nejsevernějším výběžku Havajského souostroví. Cíl bylo zničení americké tichomořské flotily, američtí šifranti však rozluštili japonské námořní kódy a tak americká letadla potopila čtyři letadlové lodě. Tím Japonsko ztratilo svoji údernou sílu a od té doby již bylo v defensivě. I přesto své vybudované impérium udrželo ještě dva následující roky.
V poslední fázi války přivedli Spojence až na samý práh Japonska dvě vojenské operace. První byla Spojenecká ofensiva na jihu od Šalamounových ostrovů až do Nové Guineje a na Filipíny, které byly do června 1945 v rukou Spojenců a kam se vrátil jak přísahal Douglas MacArthur. Nutnost této ofensivy je však dodnes zpochybňována. Druhá ofensiva vedla napříč centrálním Tichomořím od Gilbertových ostrovů k Marshallovým a na Karolíny a ve druhé fázi pak postoupila o tisíc mil k Mariánskému souostroví a ostrovu Ió (Iwo). Po pádu Saipanu a Tinianu na Marianách (Mariánské ostrovy) se Japonsko ocitlo v doletu amerických bombardérů. V dubnu 1945 se ofensivy soustředily na Okinawu, ta padla v červnu za ztráty 85% obránců a kde Spojenci ztratili 49 100 mužů, z čehož cca jednu pětinu na moři, při hromadných sebevražedných útocích letadel nesoucím název Kamikaze, neboli božský vítr. Ty potopily 34 lodí a dalších 368 vážně poškodily. Silně poškozených lodím a letadlům pak jako útočiště posloužil ostrov Ió. Takto se úspěšně podařilo Japonsko izolovat od okupovaných zón a tudíž i nerostného přísunu. Jakmile takto odříznuté Japonsko ztratilo možnost plynule přepravovat mužstvo a zásoby, s přispěním zničení velkého množství jakýchkoliv Japonských přepravních prostředků, začalo hospodářství a s ním i celá říše upadat. K tomu přispělo i bombardování Japonských průmyslových center a vytipovaných obytných čtvrtí. Přivodilo tak nesmírné ztráty na životech civilistů i kulturních památkách. V březnu 1945 svrhly americká letadla během jediného náletu déšť zápalných bomb na Tokio a tím rozpoutalo ničivé ohnivé peklo při kterém zahynulo přes 100 000 obyvatel. V posledních dnech byla přerušena železniční síť, těžba uhlí prudce klesla, zásoby ropy byly téměř vyčerpané, výroba letadel se téměř zastavila, civilní průmyslová výroba prakticky přestala existovat a průměrný občan měl tak příjem méně jak 1500 kalorií denně (dospělý člověk by měl přijmout 8000 až 10 000 kilojoulů energie).
Takovýmto způsobem bylo Japonsko poraženo, třebaže to odmítalo přiznat."

Obsahuje velké množství fotografií. Čistý text dosahuje cca 10 stran.