1.

Úvod

2.	Základní informace

3.	Přístup ke vzdělávání dětí a mládeže se zdravotním postižením

4.	Postupný vývoj integrace žáků

5.	Služby speciálních středních škol v průběhu integrace

6.	Speciální zařízení pro vzdělávání dětí

7.	Potřeby dětí s tělesným postižením

8.	Speciální pedagogická centra (SPC)

9.	Integrace žáků s handicapem do běžných škol

10.	Ekonomické aspekty integrace dětí a mládeže s postižením do škol běžného typu 11. Jak postupovat při integraci žáků se zdravotním postižením do ZŠ běžného typu

12.	Individuální vzdělávací program (IVP)

13.

Závěr

14.	Literatura

"Postupný vývoj integrace žáků

Do roku 1990 bylo v České republice vzdělávání dětí a mládeže se zdravotním postižením organizováno z velké části ve speciálních školách, tedy v podmínkách téměř úplné segregace postižených žáků. Jednalo se zejména o školy internátní, do nichž děti dojížděly na týden či dva z širokého okolí a kde byly vychovávány již od mateřské školy.
Segregace byla do roku 1990 natolik důsledná, že běžní občané často nevěděli, že vůbec u nás takoví občané žijí. Často byli v ústavu děti, které by při přesnější diagnostice a lepším vedení mohly absolvovat některý běžný typ školy a připravit se tak na život ve společnosti, byť v upravených podmínkách. Nejslabším článkem vzdělávacího systému byl střední stupeň (střední školy a učiliště), charakterizovaný malým počtem vhodných učebních oborů. Celé toto společenství stálo mimo zájem a tedy i kontrolu veřejnosti.

Od roku 1990 lze vysledovat dvě zdánlivě protikladné tendence:
1) rozšiřování sítě speciálních škol a jejich počtu,
2) postupující integraci dětí s handicapem do běžných (základních a středních) škol.
Integrované vzdělávání podle malého pedagogického slovníku představuje přístupy a způsoby, jak zapojit žáky se zdravotním postižením do běžného školního prostředí. Těmto žákům se musí dostat takového vzdělání a výchovné zkušenosti jako jejich zdravým vrstevníkům, ale zároveň se nadále na ně pohlíží jako na jedince se speciálními vzdělávacími potřebami.

Služby speciálních středních škol v průběhu integrace

Speciální střední školy by měly mládeži se speciálními potřebami poskytovat nejen odbornou kvalifikaci, která by jim umožnila najít odpovídající uplatnění na trhu práce, ale i dostatečně hluboké všeobecné vzdělání, které by jim umožnilo vyrovnávat se s nároky soudobé společnosti a pružně se přizpůsobovat měnícím se požadavkům trhu práce.
Celoživotní vzdělávání, tento významný postulát soudobé společnosti, je pro lidi s handicapem bezpodmínečnou nutností.
Integrace těchto žáků do normálních škol je složitým procesem, zejména z důvodu obavy učitelů přijmout žáka do třídy. Svou roli zde hrají podmínky, které tito učitelé mají (bezbariérovost, učební pomůcky, zkušenosti). V této souvislosti došlo v roce 1990 k významné novele zákona č.29/1984 Sb., podle ní. se v §3 odst.3 neslyšícím a nevidomým zajišťuje právo na vzdělání v jejich jazyce s použitím znakové řeči nebo Braillova písma.
Zatímco však přijetí Braillova písma je jak ve speciálním, tak integrovaném vzdělávání nevidomých a slabozrakých zcela bez problémů, naráží vzdělávání s využitím znakové řeči .
Byť bylo znovu legislativně podloženo zákonem č. 155/1988 Sb., o znakové řeči a změně dalších zákonů. Na základních školách je integrace takto postižených žáků možná formou speciálních tříd, na středním stupni vzdělání tomu tak není a tito žáci jsou vzděláváni ve školách speciálních, kde tvoří převážnou část (k 30.9.2000 81 %) žactva.
V přípravě na pracovní zařazení osob s mentální retardací velice záleží na stupni postižení. Většinu jedinců na horní hranici lehké mentální retardace lze zaměstnat prací, která vyžaduje spíše praktické než teoretické schopnosti, včetně nekvalifikované nebo málo kvalifikované manuální práce. (viz .VARCOVÁ 2000). Čím je stupeň mentální retardace u takto postižených jedinců těžší (resp. hlubší), tím jsou možnosti omezenější. Dospělí středně retardovaní jsou obvykle schopni vykonávat jednoduchou manuální práci, jestliže úkoly jsou pečlivě strukturovány a jestliže je zajištěn odborný dohled. ; u těžké mentální retardace je úspěchem zvýšení stupně jejich soběstačnosti. Právě u osob s mentální retardací má pracovní příprava a práce sama významný socio-terapeutický význam, který dokonce převyšuje přínos ekonomický."