1.	Dětství v královské rodině 15. století

2.	Ve stínu otce a bratra

3.	První roky vlády

4.	Vztah s Kateřinou

5.	Problémy s mužským potomkem

6.	Domácí politika

7.	Vztah s Annou

8.	Ostatní manželství

9.	Sklonek života

10.	Jindřich VIII. v kontextu dějin

“V dubnu roku 1502, 5 měsíců po svatbě s Kateřinou Aragonskou, umírá Artur Tudor na neznámou nemoc. Historikové se neshodují, jestli to byla tuberkulóza, tzv. potivá nemoc nebo mor. Za deset měsíců poté byl Jindřich prohlášen princem z Walesu, a tudíž dědicem trůnu.
21. dubna 1509 umírá po vleklých zdravotních problémech král Jindřich VII. (trpěl nejspíše dnou, způsobenou špatnou životosprávou).
Sedm týdnů po králově smrti se Jindřich VIII. oženil s Kateřinou Aragonskou. Důvody, proč to udělal, nejsou zcela jasné, i jeho otec ho prý od sňatku odrazoval.
Jindřich si pak užívá první léta své vlády. Konečně se vymanil z tyranského područí svého otce. Věnuje se lovu, sokolnictví, účastní se turnajů, pořádá plesy a hostiny a zakládá si na tom, že se on i jeho společníci odívají do těch nejluxusnějších oděvů ušitých podle poslední módy z těch nejkvalitnějších a nejdražších látek, zdobených zlatými knoflíky s perlami a vzácnými drahokamy. To se také stalo terčem ostré kritiky královských rádců.
Manželství s Kateřinou však nebylo šťastné. Kateřina byla těhotná, ovšem její dítě se narodilo mrtvé. Poté znovu otěhotněla, ale potratila. Jindřich se Kateřině odcizil a vyhlédl si svou první milenku - Annu Staffordovou, dvorní dámu Kateřiny Aragornské. O plánovaném vztahu se dozvěděl Annin bratr a pohádal se s královým komorníkem. Král pak dal bratra Anny vyhnat a Annu poslali do kláštera. Na Nový rok, 1. ledna 1511 se narodí Kateřině chlapec. Celý královský dvůr oslavoval tuto šťastnou událost. Dítě však koncem února umírá.
Roku 1513 se král vydává na své první tažení do Francie. Jeho flotila se skládala z osmdesáti lodí, nalodilo se podle odhadů šestnáct tisíc vojáků. Boje provázel strach – kolem zuřil mor a potivá nemoc, život všem ztrpčoval průjem, a v táborech se šířily epidemie a horečky. I přesto byl král ve svém tažení úspěšný, dobyl Tournai a Thérouanne. Celkově je však jeho válka hodnocena jako drahé rytířské dobrodružství, ze kterého nevzešel Anglii žádný užitek.
Rovněž udržování chodu královského dvora a uspokojování potřeb krále a jeho družiny spolykalo ohromné množství financí. Práce byla rozdělena mezi 500 komorníků a nižších sluhů, u královské tabule zasedalo denně 500-1000 lidí ( jen za jediný den se tu spořádalo 11 dobytčat, 6 ovcí, 17 prasat, 540 kuřat, 15 labutí, 6 jeřábů, 380 holoubat, 650 skřivanů, 70 hus a 4 pávi) , u dvora sloužilo mnoho sokolníků, lovčích, psovodů, obrovské množství lidí mělo za úkol údržbu paláce ( tesaři, zedníci, klempíři, štukatéři, kameníci) a četa zahradníků se starala o královské zahrady. Král se však o chod dvora příliš nezajímal a v prvních letech jeho vlády panoval na jeho dvoře dokonalý chaos.
Král byl také očarován hudbou. Sám ovládal hru na několik nástrojů, vydržoval si ty nejlepší hudebníky, dokonce i kupoval malé děti, které si vybíral podle jejich hudebního nadání. Hudba, maškarády a hazardní hry byly Jindřichovy nejoblíbenější kratochvíle. Právě jeho záliba v hazardu způsobila, že se Londýn stal hlavním městem falešných hráčů a podvodníků, kteří krále a důvěřivé šlechtice připravili o nemalé peníze.
Jak byl král marnivý, tak byl také inteligentní a sečtělý. Mluvil plynně anglicky, francouzsky a latinsky, znal nejen důležitá díla náboženské literatury, ale také díla středověkých učenců. Jeho žena, Kateřina, byla neméně vzdělaná a inteligentní."

Obsahuje portréty Jindřicha VIII. a některých jeho manželek.