1.

Úvod

2.	Mnichovská dohoda

3.	Exilová vláda v čele s de Gaullem

4.	Vztah k československé exilové vládě

5.	Dohoda o neuznání Mnichovské dohody francouzskou exilovou vládou

6.	Převod českého vojska do Francie

7.	Poválečná situace

8.	Jaký byl Charles de Gaulle?

“De Gaulle ve vztahu k Československu neměl rozhodně jednoduchou pozici. Především kvůli Mnichovské dohodě, kterou Francie podepsala a porušila dohodnuté spojenectví. Tento akt byl a je z československého a později z českého pohledu podle mě stále vnímám jako velká francouzská zrada. Tímto byly československo – francouzské vztahy na několik let po Mnichovu velice poznamenány.
Za druhé světové války navázala československá exilová vztahy s De Gaullem krátce po britském uznání „Bojující Francie“ jako představitele francouzského lidu stojícího proti vládě ve Vichy a Hitlerovi. Podle mého názoru nešlo jen o to, že De Gaulla uznala Británie, jakožto jednu z vedoucích mocností boje proti Hitlerovi, ale i o to že Francie začala také bojovat proti Hitlerovi.Pokud mají lidé společného nepřítele, stávají se z nich ve většině případech, i třeba jen na krátkou dobu, spojenci. Jsou si ochotni dělat různé ústupky, dohody a vzájemně se podporovat.
Československá exilová vláda v čele s Dr. Edvardem Benešem byla Velkou Británií uznána v červenci roku 1940. V červnu téhož roku Británie uznala také De Gaulla za „šéfa“ svobodných Francouzů. V létě pak dochází k jednání mezi Benešem a De Gaullem. Beneš si pak v srpnu poznamenal: „Snadno jsme se dohodli, že zůstaneme ve styku, budeme se navzájem podporovat a mlčky obnovíme bývalou spolupráci našich obou zemí, neboť o konečném pádu Hitlerově jsme tehdy byli oba stejně přesvědčení.“ Toto by potvrdilo výše uvedené. Spojenci díky společnému nepříteli."