1.	Psychologie a právo

1.1	Předmět forenzní psychologie

1.2	Metody forenzní psychologie

1.3	Tématické okruhy forenzní psychologie

2.

Pachatelé

2.1	Zdroje zločinnosti jako kriminologický problém

2.2	Osobnost pachatele jako psychologický problém

2.3	Motivace kriminálního jednání

2.4	Nebezpečnost pachatele

2.5	Náprava pachatele

2.6	Empirické profily pachatelů

3.	Oběti násilí

3.1	Viktimologie – nauka o obětech

3.2	Viktimizace – proces poškozování oběti

3.3	Posttraumatická stresová porucha

3.4	Jednání s obětí trestného činu

3.5	Poskytování pomoci v situacích tísně

4.	Psychologické prostředky k řešení konfliktních situací

5.	Objasňování a vyšetřování

5.1	Psychologické expertizní a konzultační služby

5.2	Soudněznalecká psychologická činnost

5.3	Konzultační činnost psychologů při objasňování a vyšetřování případů

5.4	Speciální postupy

6.

Výslech

6.1	Psychologické aspekty výslechu

6.2	Interpersonální percepce při výslechu

6.3	Komunikace ve výslechových situacích

6.4	Interakce ve výslechových situacích

6.5	Zvláštnosti výslechu dětí

6.6	Psychologie výpovědi

6.7	Věrohodnost výpovědi

7.	Závěr - prevence

“1. 6. 6 Psychologie výpovědi
Zkoumá výpověď jako produkt určitých duševních pochodů člověka. Na základě poznatků psychologie výpovědi je možné utvořit si představu o tom, jaké psychologické skutečnosti se uplatňují, když vyslýchaný v průběhu výslechu sděluje informace důležité pro objasnění případu. Poznatky o utváření výpovědi se nejčastěji uplatňují:
- V postupech zaměřených na osvěžování paměti – je potřeba zvážit jak účinně podpořit paměťový výkon vyslýchaného.
- Posuzování věrohodnosti výpovědi – jak orientační, tak odborné znalecké posuzování výpovědi čerpá z poznatků psychologie výpovědi.
Pro forenzní psychologii je zajímavé to, co se s informacemi děje od okamžiku jejich vzniku až po okamžik, kdy jsou předány pro potřeby trestního řízení v podobě protokolu pořizovaném z výslechu. To je základní rámec, ve kterém se psychologie výslechu pohybuje.

Utváření výpovědi zahrnuje následující fáze:

A. Získávání informací
Osoba získává určité informace, o nichž někdy neví, že se později stanou předmětem zájmu v trestním řízení. Psychologicky vzato je podstatou této fáze problematika vnímání, a to nejčastěji vnímání bezděčné a neúmyslné. V rámci přesnosti vnímání je potřeba vždy zvažovat následující okolnosti:
a) aktuální psychický stav
b) city a emoce
c) subjektivní význam vnímaného děje a vztah vnímajícího k události
d) profesionální zaměření
e) pozornost
f) osobnost vyslýchaného
Role vnímání pro konečnou podobu výpovědi je ve forenzní psychologii velmi pozorně prozkoumána až na úroveň zcela konkrétních problémů a situací.

B. Vštípení a uchování informací
Psychologickou podstatou této fáze je tvoření paměťového děje. Je potřeba si uvědomit, že mnoho vnímaných dějů se v paměti vůbec nefixuje. Pravděpodobnost spolehlivého zapamatování se zvyšuje, jestliže vyslýchaná osoba přímo a aktivně vstoupila do kritické události. Chceme-li informace od vyslýchané osoby o průběhu činnosti musíme vzít v úvahu, že se mohlo jednat o automatickou či z automatizovanou činnost, nebo reflexní reakci. Tyto probíhají bez vědomé kontroly a nebývají zapamatovány. Může se jednat i o impulsivní jednání a to se také hůře zapamatovává.
Vštípení a zejména trvalost uchování informací ( nikoliv přesnost ) vzrůstá, jestliže později vyslýchaná osoba vnímané informace slovně formulovala a promýšlela, např. když je sdělovala svému okolí. Svědkové by neměli o kritické události mluvit mezi sebou, může dojít ke vzájemnému ovlivnění. Na běžné vštěpování a uchovávání informací má příznivý vliv i subjektivní význam vnímaných informací. Může nastat i určitý paměťový jev tzv. reminiscence tou se rozumí náhlé, spontánní vybavení zdánlivě zapomenutého paměťového obsahu, které je vyprovokováno náhodnou shodou příznivých okolností.
Obecně platí, že životnost a barevnost paměťového uchování informací se postupujícím časem vytrácí, vzpomínka bledne.

C. Předávání informací
Psychologickou podstatu této fáze tvoří proces reprodukce. Reprodukce neboli předávání zapamatovaných informací prostřednictvím slovní formulace je v podstatě duševním výkonem celé osobnosti, kterým se z psychologického hlediska uzavírá podíl vyslýchaného na utváření výpovědi.
V návaznosti na monologickou a dialogickou část výslechu se běžně rozlišují dva základní zdroje možného zkreslení informací ve výpovědi. V monologické části se spíše uplatňuje tendence k neúplnosti. Vyslýchaný se zpravidla koncentruje na hlavní kostru děje a okrajově přechází. V dialogické části se spíše uplatňuje tendence ke změně obsahu informace. K nim bývá řazeno nahrazování, vylepšování a míšení jednotlivých částí vzpomínek. Vyslýchaný chce pomoci a v dobré víře, často zcela uvědomovaně, zaplňuje bledší vzpomínková místa. Dochází ke vzniku klamných vzpomínek. Tento pojem se v psychologii používá jako souhrnné označení pro nepřesnou reprodukci pamětně uchovávaných informací. Rozlišují se různé druhy klamných vzpomínek:
a) Vzpomínková mezera uvědomovaná – osoba si uvědomuje, že líčí průběh děje útržkovitě, že v jejích vzpomínkách jsou mezery, na která si není schopna vzpomenout.
b) Prostá vzpomínková mezera neuvědomovaná – určitá okolnost ve vzpomínce chybí a vyslýchaný je přitom přesvědčen, že vypovídá úplně.
c) Neuvědomovaná vzpomínková mezera vyplněná jiným obsahem – subjektivně si je osoba jistá tím, co uvádí.
d) Vzpomínky s časovými posuny – vyslýchaná osoba reprodukuje vzpomínky, ve kterých je sled zážitků převeden do jiného časového sledu, než se ve skutečnosti odehrál.
e) Obsahově rozšířená vzpomínka – vylepšování výpovědi.
f) Snové vzpomínky – mísí se sen se skutečností. Vyskytují se spíše u nemocných dospělých, dětí a starých osob.
K dalším důležitým zdrojům chyb se řadí potíže se slovní fixací a verbalizací vzpomínky. Vyslýchaná osoba události vnímala, zapamatovala si je, aktuálně si je vybavuje, ale není schopna je srozumitelně vyjádřit pomocí řeči.
Přehled rizik při utváření výpovědi v průběhu výslechu uzavírá problematika sugesce. Sugestivní otázky a celkově sugestivní projev vyslýchajícího může přimět vyslýchaného ke sdělení informací, které ve skutečnosti nevnímal."