1.

Úvod

2.	Život Edvarda Muncha

2.1	Umělecké začátky

2.2	Převratná berlínská léta

2.3	Období monumentálních prací

3.

Závěr

“4. Převratná berlínská léta
4. října 1892 pozval „Die Verein Berliner Kunstler“ (Svaz berlínských umělců) Edvarda Munche, aby se zúčastnil výstavy v hlavním městě Německa. Expozice, na niž se představilo padesát pět obrazů umělce, byla zahájena 5. listopadu, ale již o týden později ukončena v důsledku památné polemiky : kritika halasně informovala o skandálu, zároveň však část členstva Svazu nesouhlasila s vyloučením hosta. „Ty obrazy nejsou nic jiného než mazanice“ píše berlínský tisk. Kritik Adolf Rosenberg jde ještě dál a prohlásí: „ O Munchových obrazech nejde říci nic víc, nemají totiž s uměním nic společného…“ Spory rozdělily :Die Verein Berliner Kunstler“ na dva tábory a vedly ke vzniku nezávislého sdružení: „Berlier Sezessiom“ (Berlínská secese, 1899). Německé umění nyní oživoval nový duch. Munch se rozhodl zůstat v Berlíně. Pohyboval se ve zdejším prostředí umělců, kteří se pokoušeli o rozchod s akademickou konvencí sklonku devatenáctého století. Navazuje úzké vztahy s mezinárodním okruhem spisovatelů, básníků a filozofů. Mezi jeho nejbližší přátele patřil Julius Meier- Graefe, August Strindberg a Stanislaw Przybyszwski. V tomto období vznikl jeden z jeho z nejslavnějších obrazů- Výkřik (obr. 1). V červenci 1894 vydali Przybyszewski, Meier- Graefe a dva další spisovatelé monografii, nesoucí název „ Das Werk des Edward Munch“(Dílo Edwarda Muncha).
Munch se nyní zajímal spíše o grafiku. Lept, dřevoryt a litografie mu umožňovali rozvinout témata, jež měl v největší oblibě. Na jaře 1895 vydal Julius Meier- Graefe soubor osmi Munchových rytin. Červenec a září téhož roku trávil malíř v Paříži, kde se dozvěděl o dalším neštěstí: právě zemřel jeho mladší bratr Andreas. Po několika měsících pobytu v Norsku se umělec vrátil do Paříže, kde se v únoru následujícího roku zúčastnil salónu nezávislých. Stále měl kolem sebe přátele. V červnu 1896 publikoval August Strindberg článek na téma Munchovy výstavy v pařížské galérii Siegfrieda Binda: „Edward Munch, dvaatřicetiletý, esoterický malíř lásky, žárlivosti, smrti a smutku, se často stával objektem zákeřných hádek, provokovaných vražednou kritikou, již nezajímá, ani tak kdo a co, nýbrž za kolik… Přišel do Paříže, aby dal skutečným znalcům možnost porozumět jeho tvorbě, aniž by se obával zesměšnění, jakého se mu dostalo od zbabělců či hlupáků.“ "

Obsahuje grafiku.