1.

Úvod

2.	Definice kázně

2.1.	Projevy školní nekázně

2.2.	Příčiny nekázně

2.3.	A proč děti vlastně zlobí?

2.4.	Jak školní nekázeň řešit?

3.	Jak učit bez kázeňských problémů?

4.

Závěr

"A jaké mohou být odpovědi na otázku: proč žák zlobí?
Mohou to být například poruchy chování, poruchy učení. Tyto poruchy mají obrovský vliv na kázeň žáka a jeho chování ve třídě. Takové děti potřebují poznat mantinely, které jim pomáhají v adaptaci na školní prostředí a my musíme požadovat přijatelné plnění přiměřených úkolů. Nelze zapomínat na to, že cílem vzdělání je osvojení takového stupně znalosti a dovednosti, jakého je žák schopný. Potenciál jednotlivých žáků je však rozdílný a je nutné na to brát ohledy a respektovat to.
Dalším faktorem může být únava žáků. Únava může být způsobena příliš obtížnou látkou, ale i pozdní denní hodinou. Žák je neklidný a nakonec ospalý. Funkční stav organismu se mění v průběhu jedné vyučovací hodiny (největší počet chyb se dělá kolem 20.minuty) a odpolední vyučování se ani v nejmenším nepodobá vyučování dopolednímu.Nejlepší prevencí proti projevům únavy je přiměřená náročnost úkolů a činností jak ve škole, tak doma.
Je důležité zmínit také nevhodně vedené vyučování. Jestliže žáci dělají činnost, která je nemotivuje, je pro ně nezajímavá, si nezaslouží jejich pozornost. Je lhostejné, zda je učitel nudí svým výkladem nebo žáci nestačí sledovat příliš obtížnou látku, důsledek bude stejný, a to nekázeň ve třídě. Využívání pestrých výukových metod, správné motivování žáků, udržování pozitivního vztahu k dětem a další faktory jsou nejlepší prevencí proti nevhodnému chování žáků.
Podstatnou složkou jsou také nedostatky ve výchově v rodině. Rodina má plnit nejdůležitější funkci při výchově. Výchova se samozřejmě také projevuje i ve škole v žákově chování. Problém je ovšem to, že mnozí učitelé nedokáží vést s rodiči dialog s potřebným taktem a diplomacií, chrlí na ně výtky a stížnosti a činí tak ze školy místo, kam je rodičům nepříjemné chodit. Naopak jiný učitel je zase ve zbytečné defenzívě a bojí se pojmenovat věci pravými jmény. V obou případech je ale důležité získat v rodičích spojence pro další výchovu a vzdělávání dítěte.
Nesmíme opomenout zmínit také špatnou komunikaci mezi žáky a učitelem. Je špatné, když učitel žákem pohrdá, neváží si ho, ironizuje nebo je sarkastický. Učitel musí být žákovi oporou. Ovšem i kvalitní učitel, který se snaží dělat svou práci co nejlépe, se musí zabývat otázkou, jestli příčinou řešeného problému někdy není on sám. A právě nízké sebevědomí pedagogů způsobuje nevhodné chování k žákům, syndrom vyhoření. Kolísavá nervová labilita často neumožní některým učitelům vidět vše s nadhledem a klidně. Realitou bohužel je, že někteří učitelé nepovažují žáky za partnery, ale za své podřízené a dávají jim to patřičně najevo. Tímto jednáním dochází beze sporu ke konfliktům a také ke zvyšování strachu žáků zmýlit se. To je nevhodné hlavně v období dospívání, kdy jedinec velmi citlivě reaguje na hodnotící soudy ve svém okolí."