1.

Úvod

2.	Spravedlnost jako pojem

3.	Rawlsovo pojetí spravedlnosti

2.	1. Rawlsova kritika

4.	Spravedlnost podle Hayeka

4.	1. Hayekova kritika pojmu sociální spravedlnost

5.

Závěr

"2. Spravedlnost jako pojem

Spravedlnost je stálá a neustávající vůle dát každému, co mu patří. (Justinián I. Veliký) Takto zní jedna z nejobecnějších definic pojmu spravedlnost. V rámci této práce se budeme zabývat především spravedlností ve smyslu odměny, nikoliv trestu. Snad každý člověk dokáže ve světě kolem sebe rozlišit spravedlnost a nespravedlnost. Dokáže uznat, že vražda člověka je nespravedlností, stejně jako je nespravedlností odsouzení nevinného. Zcela logicky se poté snaží tyto morální principy, které v sobě nosí aplikovat na stále větší skupinu lidí, či jevů. Avšak zásady, které platí a fungují v našem individuálním životě, či v životě dalších jedinců, nemusí nutně platit, pokusíme-li se je aplikovat na větší skupinu lidí, či dokonce na celou společnost, a stejně tak, principy spravedlnosti vztahující se ke společnosti jako celku se mohou stát neužitečnými, ba dokonce problematickými, budeme-li je chtít aplikovat na menší sociální skupiny nebo jednotlivce. Stejně jako Justinián i Platón říká, že spravedlnost znamená dávat člověku to, co mu patří, nicméně dané téma problematizuje tvrzením, že je třeba vysvětlit, co lidem patří, jinak spravedlnost zůstává jen nic neříkajícím pojmem . Proto je koncepce spravedlnosti v antickém myšlení úzce spjata s představou jakési ideální společnosti – polis. V Platónově ideálním státě měl každý zaručen svou pozici ve společnosti podle své přirozenosti, což ve vztahu ke spravedlnosti vystihuje Jiří Baroš ve své eseji následovně: „Navržená politická teorie spočívá v tom, jak institucionalizovat mechanismy ideálního státu, kde by spravedlnosti dosahoval jak jedinec ve své duši, tak stát jakožto souhrn jedinců různých duševních kvalit.“ Ovšem právě definice toho, co má komu patřit je tím aspektem, který nás nejvíce rozděluje v chápání pojmu spravedlnost. Jak uvádí Adam Swift ve své knize Politická filozofie, dochází zde ke konfliktu spravedlnosti jako pojmu a spravedlnosti jako pojetí. Spravedlnost je tedy ideou, ke které bychom chtěli společnost směřovat, „spravedlnost je hvězda, podle níž se řídíme (…), ale stejně jako jiné ideály funguje mnoha různými způsoby, a v každém konkrétním případě je vždy důležité se ptát, jakou funkci právě plní“. Spravedlnost je tradičně chápána v úzkém sepjetí s právem, tzn. víra v to, že jednáme spravedlivě, řídíme-li se existujícími zákony. Ovšem abychom tyto zákony mohli považovat za spravedlivé, je nutné, aby měly základ v určitých morálních pravidlech. „To bylo často vyjádřeno v terminologii přirozeného práva: za pozitivním právem stojí morální zákon, poznatelný rozumem, a v případě konfliktu právě tento přirozený zákon definuje, co je spravedlivé.“

3. Rawlsovo pojetí spravedlnosti

Spravedlnost podle Rawlse vzniká jako široký konsenzus nějaké skupiny lidí na morálních principech a hodnotách, které chtějí uznávat. Tato dohoda však vzniká za zvláštních hypotetických podmínek, které Rawls nazývá jako závoj nevědomosti. Je to stav rovnosti, kdy jednotliví členové společnosti neznají své vlastní společenské postavení, ani své individuální schopnosti, vlohy apod., neznají dokonce ani své koncepce dobra a své speciální psychologické sklony. Právě v takové situaci, oproštěné od všech nahodilostí, které vznikají při narození člověka, ať již se jedná o sociální postavení, nebo vrozené schopnosti, vzniká onen konsenzus na principech spravedlnosti, které bude daná společnost uznávat. A právě protože volba probíhá pod závojem nevědomosti, kde není nikdo zvýhodněn a je uzavřena bytostmi prosazujícími své vlastní cíle a majícími smysl pro spravedlnost, je výsledná dohoda slušná. Odtud Rawls odvozuje heslo - spravedlnost jako slušnost. Tato dohoda je jakýmsi statusem quo, který dává základ všem budoucím dohodám. Za dobře uspořádanou společnost pak Rawls považuje tu, ve které každý uznává a ví, že ostatní uznávají stejné principy spravedlnosti a kde základní společenské instituce obecně splňují tyto (dohodnuté) principy, a je obecně známo, že je splňují. Přestože podle Rawlse je společnost kooperativním podnikem, sledujícím společné cíle"