1.	Obecné dějiny muzejnictví

1.1.	Vývoj lidstva v nejstarších obdobích – dokumentace v muzejních sbírkách

1.2.	Etika konzervátorské, restaurátorské a preparátorské práce v muzeu

2.	Dějiny českého muzejnictví

2.1.	Výrobní hospodářství neolitu a eneolitu – dokumentace v muzejních sbírkách

2.2.	Laboratorní péče o muzejní sbírkové fondy

3.	Typy muzeí a muzejní pracoviště

3.1.	Civilizace doby bronzové a starší doby železné – dokumentace v muzejních sbírkách

3.2.	Klimatické podmínky pro uložení sbírkových fondů

4.	Muzeum – zdroj pramenných informací pro společenskovědní obory

4.1.	Keltové a kultura laténská – dokumentace v muzejních sbírkách

4.2.	Tvorba a správa sbírkových fondů muzeí

5.	Úloha muzeí v péči o kulturní a přírodní dědictví

5.1.	Příchod Slovanů a počátky českého státu – dokumentace v muzejních sbírkách

5.2.	Základní pojmy a historie konzervování, restaurování a preparování

6.	Společenskovědní muzejní sbírky, jejich prezentace a využití

6.1.	Hmotná kultura doby románské – dokumentace v muzejních sbírkách

6.2.	Úloha a postavení konzervátora-restaurátora a preparátora v muzeích

7.	Poslání muzeí při dokumentaci společenského a kulturního vývoje

7.1.	Hmotná kultura doby gotické – dokumentace v muzejních sbírkách

7.2.	Chemie v práci konzervátora-restaurátora a preparátora

8.	Založení a hlavní mezníky vývoje Národního muzea

8.1.	Hmotná kultura renezance a doby barokní – dokumentace v muzejních sbírkách

8.2.	Obecné problémy konzervace, restaurování a preparování sbírkových předmětů

9.	Aplikace muzeologických poznatků v muzejní praxi

9.1.	Společnost a kultura 19. století – dokumentace v muzejních sbírkách

9.2.	Dokumentace konzervátorských a restaurátorských zásahů

10.	Muzeologický přístup ke skutečnosti

10.1.

Společnost a kultura 20. století – dokumentace v muzejních sbírkách

10.2.

Evidence muzejních sbírek

11.	Specifika muzejních společenskovědních sbírek

11.1.

Muzeologie – muzeografie

11.2.Dokumentace muzejních sbírek

12.	Úloha muzeí v rozvoji společenských věd

12.1.

Muzejní architektura

12.2.

Monitorování a měření klimatických podmínek

13.	Numismatika v muzeích ČR

13.1.

Muzeologie a její systém

13.2.

Ochrana a bezpečnost sbírek

14.	Dokumentace současnosti v muzejních sbírkách a její problémy

14.1.

Historická muzeologie

14.2.

Správa muzejních sbírek

15.	Muzeum a jeho místo ve společnosti a v kultuře

15.1.

Muzejní sbírky mincí a medailí, jejich dokumentace, zpřístupňování a využití

15.2.

Konzervace a restaurování kovových předmětů

16.	Podíl muzeí na rozvoji společenských věd (1. polovina 19. století)

16.1.

Lidová kultura a její dokumentace v muzejních sbírkách

16.2.

Konzervace a restaurování skla a keramiky

17.	Úloha muzeí v péči o kulturní a přírodní dědictví

17.1.

Klasická archeologie – sbírky antických památek na území ČR

17.2.

Konzervace a restaurování textilu

18.	Tvorba společenskovědních sbírek, jejich struktura, dokumentace, odborné ošetření

18.1.

Základní pojmy a pracovní metody prehistorické a historické archeologie

18.2.

Konzervace a restaurování dřeva

19.	Základní muzeologická terminologie a literatura

19.1.

Muzejní sbírky užitého a uměleckého řemesla, malby a grafiky

19.2.

Konzervace a restaurování papíru

20.	Mezinárodní a české muzejní organizace, jejich vznik, poslání a činnost

20.1.

Obecná, speciální a teoretická muzeologie

20.2.

Konzervace a restaurování předmětů z kamene

"c) Klimatické podmínky pro uložení sbírkových fondů
Preventivní péče je zaměřena hlavně na kontrolu mikroklimatických podmínek v depozitářích, především teploty, vlhkosti a světelných parametrů.

Klimatické podmínky místností ovlivňuje:
• klima okolního prostředí
•další faktory (např. orientace místnosti, izolace zdí, přítomnost a počet lidí v malé uzavřené místnosti, kde se příliš nemění teplota)
•nerovnoměrné klimatické podmínky v různých částech místnosti může způsobit i nedostatečný pohyb vzduchu v přeplněných depozitářích.

Principy zvlhčování:
•odpařování (adiabatické zvlhčování) – suchý vzduch prochází smáčenou plochou (navlhčenou rohoží, rotačním bubnem nebo lamelami), pohlcuje vlhkost a vrací se zpět do prostoru. Tento způsob představuje ekonomické zvlhčování s nízkou energetickou náročností

•mechanické – tryskové zvlhčovací systémy pracující na principu ejekce vodní mlhy stlačeným vzduchem; nejsou zcela schopny zničit mikroorganismy, které se ve stojaté vodě množí.•ultrazvukové – ke vzniku jemného aerosolu vodní mlhy (tzv. studená pára), který se distribuuje do prostoru, dochází pomocí vysokého kmitočtu cca 1,7 MHz.; výhodné pro kombinovaný požadavek zvlhčování a chlazení.

•parní – elektrický vyvíječ páry přivádí pomocí elektrod vodu do varu a pára je při atmosférickém tlaku odváděna do místa zvlhčování do rozvodného kanálu, při zvlhčování nedochází k šíření mikroorganismů ani pachů; vodní pára se dále mísí ve zvláštní komoře se vzduchem a ochlazuje na optimální teplotu.Vhodné pro klimatizace.

Principy odvlhčování:
•kondenzace - ventilátor přivádí vzduch na chladný povrch výparníku, kde se vzduch ochlazuje; po poklesu teploty pod rosný bod vlhkost kondenzuje a je odváděna do sběrné nádržky nebo do odpadu. Suchý chladný vzduch pak prochází kondenzátorem, kde se znovu ohřívá. Následkem tepla uvolněného ve výparníku a pracovní energie kompresoru přeměněné na tepelnou energii se do vzduchu vrací více tepla, než z něj bylo získáno. Opakující se cirkulace vzduchu přístrojem snižuje relativní vlhkost a dochází k rychlému, avšak jemnému vysoušení. Přístroje se sběrnou nádobou zkondenzované vody jsou vybaveny bezpečnostním plovákem, který zabraňuje přetečení, odvlhčovač se automaticky vypne. Tento způsob odvlhčování je velice účinný, má jednoduchou instalaci, je však omezen provozními podmínkami, především teplotou rosného bodu +3°C.

•adsorpce – používá pro odvlhčení vzduchu fyzikální vazbu molekul vody na adsorbent,
Mezi hlavní výhody adsorpčních odvlhčovačů patří:
•vydatné sušení
•vysoká výkonnost i při nízkých teplotách a nízké úrovni relativní vlhkosti
•nižší investice a vysoká kapacita
•jednoduchá konstrukce,
•vysoká provozní spolehlivost
•žádné omezení co do velikosti

Klimatizace:
Používá se podle potřeby formou centrálního systému klimatizace celého objektu, nebo může jít o menší klimatizační jednotky pro jednotlivé místnosti se samostatným ovládáním a regulací, případně mobilní klimatizační jednotky
Klimatizační zařízení podle svého provedení a typu může v místnosti vykonávat tyto funkce:
•zvlhčování vzduchu
•odvlhčování vzduchu
•filtrace (ionizace) vzduchu
•větrání
•chlazení
•vytápění"

Části odpovědí otázek 1, 2, 4, 5, 10, 12, 13 a 16 se opakují.
Čistý text dosahuje cca 150 stran. Práce obsahuje schémata a tabulky.
Částečně čerpáno z: http://www.nm.cz/old/hm/prehistorie/index.htm; www.muzeologie.net/download/muzdok.doc; http://www.seminarky.cz/Pece-o-sbirky-ulozeni-restaurovani-konzervovani-14607; www.muzeologie.net/download/ochrana.doc; http://cs.wikipedia.org/wiki/Neolit; http://cs.wikipedia.org/wiki/Eneolit_na_%C3%BAzem%C3%AD_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky.