Úvod

1.	Řízení zásob

1.1.	Zásady racionálního zásobování

1.2.

Plánování

1.2.1.

Plán zásobování

1.3.	Metody výpočtu spotřeby

1.4.	Přehled základních druhů zásob podniku

1.5.	Metody řízení zásob

1.5.1.

Systém diferencovaného řízení zásob metodou ABC

1.5.2.

EW MATICE

1.6.	Metoda normování zásob

2.	Modely poptávky

2.2.	Optimalizace objednávek

2.3.	Obchodní model založený na poptávce a nabídce

2.4.	Ekonomický pohled na úzké místo

Závěr

"2.4. Ekonomický pohled na úzké místo

Teorie omezení definuje tři základní finanční metriky:
Průtok T (throughput) – peníze, které podnik obdrží za realizaci svých výrobků. Průtok se definuje jako rozdíl mezi prodejní cenou P a celkovými variabilními náklady na výrobek TVC (totally variable costs).
Investice I (investment/inventory) – peníze vydané na nákup potřebných komponent.
Provozní náklady OE (operating expanse) – peníze potřebné na to, aby se investice I přeměnili na peníze T.

Dále je možné definovat čistý zisk (net profit), kde NP = T – OE a ukazatel rentability vloženého kapitálu (return on investment), kde ROI = (T - OE)/I. Cílem je tedy přijímat taková manažerská rozhodnutí, která zvyšují hodnotu T a současně snižují nebo nechávají stejnými hodnoty I a OE.
Pokud je úzké místo ve výrobě omezením, které limituje průtok T celým podnikem, je logické se zároveň ptát, jaký ekonomický efekt nám přinášejí jednotlivé výrobky právě v úzkém místě. Náklady na každý výrobek můžeme podle předchozích definic zjednodušeně rozdělit na:
-variabilní náklady TVC, tzn. náklady přímo přiřaditelné k výrobku (obvykle náklady na materiál přímo přiřaditelný k výrobku a náklady na práci přímo přiřaditelnou k výrobku),
-rozdíl mezi prodejní cenou výrobku P a variabilními náklady na výrobek TVC, což je vlastně ta část, kterou výrobek přispívá na všechny ostatní celkové náklady podniku OE spojené s realizací výrobku, tzn. příspěvek výrobku na provozní (fixní) náklady podniku.
Z uvedeného vyplývá, že podnik by měl usilovat o realizaci takových výrobků, které:
-mají co největší rozdíl mezi prodejní cenou P a variabilními náklady TVC,
-výrobně se v úzkém místě zdrží co nejkratší dobu.

Tato „výživnost“ výrobku se dá vyjádřit právě podílem těchto hodnot, tzn. podílem příspěvku na fixní náklady a dobou, po kterou výrobek blokuje úzké místo. Čím je tento podíl vyšší, tím lépe pro podnik. Protože již bylo řečeno, že pro každou poptávku v obchodním modelu poptávka–nabídka se zpracovává aktuální nákladová kalkulace, je tento podíl znám už ve chvíli odeslání nabídky. Na základě těchto znalostí lze vytvořit zjednodušený model úzkého místa. Je definováno úzké místo podniku, které zahrnuje několik (1-n) pracovišť, se stejnou technickou a lidskou kapacitou, které mohou zpracovávat nabídnuté výrobky. U každého výrobku (zakázky) je znám jeho příspěvek, doba (počet časových jednotek), kterou výrobek stráví v úzkém místě a dodací (koncový) termín.
Potvrzené zakázky (modrá barva) se zařazují na příslušná pracoviště, tak aby byl při známé průběžné době dodržen potvrzený dodací termín. Nabídky s probíhající dobou platnosti (zelená barva) se řadí ve frontách na jednotlivá volná pracoviště (bílá barva), a to podle hodnoty výše popsaného podílu, tzn. od těch ekonomicky nejvíce efektivních sestupně. Celý model se v čase dynamicky mění podle následujících událostí:"

Tato práce obsahuje tabulky, grafy a schémata. Čistého textu v práci je cca 6,5 strany.
Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdrojů: http://ireferaty.lidovky.cz/?tit=obezny-majetek-ekonomika&ss=3512&id_sekce=305&str=clanek, http://www.ceed.cz/podnik_ekonomika/zasobovani_logistika/555metody_vypoctu_spotreby.htm, http://www.systemonline.cz/aps-scm/efektivni-predpoved-poptavky-a-rizeni-zasob-1.htm, http://www.systemonline.cz/rizeni-vyroby/teorie-omezeni-a-zvysovani-ekonomicke-efektivity.htm.