1.	Povinnost výživy dětí

2.	Výše výživného

3.	Změna výživného

4.	Vymáhání výživného

5.	Vymáhání výživného formou trestního oznámení

6.	Účinná lítost

7.

Závěr

"Rodiče mají povinnost své děti živit. Podle § 85 zákona o rodině trvá vyživovací povinnost rodičů k dělem do té doby, dokud nejsou samy schopny se živit. I když tedy dítě nabývá zletilosti osmnáctým rokem, nekončí tímto rokem vyživovací povinnost rodiče, pokud dítě není schopno se samo živit. Soudy zpravidla uznávají děti za schopné se samostatně živit po dokončení přípravy na budoucí povolání kam spadá i studium na vysoké škole nebo víceletá pomaturitní odborná příprava.
Povinnost výživy se samozřejmě netýká jen dětí narozených v manželství, ale i děti nemanželských, u nichž bylo spolehlivě určeno otcovství.
Povinnost výživy dětí platí i u rodičů, kteří byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti. Pokud tedy soud rozhodne o ústavní výchově dítěte, rodič platí výživné státu, i když s ním dítě nežije, neboť je umístěno v dětském domově či jiném zařízení.
Pokud spolu rodiče nezletilého dítěte nežijí, nebo spolu žijí, avšak jeden z nich neplní dobrovolně své vyživovací povinnosti k nezletilému, upraví podle § 86 zákona o rodině rozsah jejich vyživovací povinnosti soud.
Podle § 98 zákona o rodině se právo na výživné obecně nepromlčuje. Promlčují se však ,,práva na jednotlivá opětující se plnění výživného“. Sám zákon o rodině stanovuje svoji specifickou lhůtu, která omezuje možnost uplatnění výživného zpětně za dobu delší než jsou 3 roky. Soud totiž může přiznat výživné pro nezletilé děti pouze za dobu maximálně tří let zpětně ode dne uplatnění nároku u soudu. U zletilých dětí lze výživné dokonce přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení.

Výše výživného
Určování výše výživného soudem upravuje § 96 a § 85 zákona o rodině. Pro stanovování jeho výše neexistují žádné tabulky, bývá určováno individuálně, podle uvážení soudu. Při určení výživného přihlédne soud ze zákona k odůvodněným potřebám dítěte a k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Rodič, který bude dítě vychovávat, by měl tedy soudu předložit věrohodný přehled o výdajích souvisejících s výchovou dítěte, tj. o výdajích za stravu, ošacení, zájmové kroužky apod.
Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud i to, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.
Přihlíží se rovněž k věku rodiče, jeho vzdělání v návaznosti na možnosti uplatnění na trhu práce v tom kterém regionu. Je-li povinný rodič nezaměstnaný, vyžádá si soud údaje úřadu práce, na základě nichž zhodnotí, jakých příjmů by dosahoval, kdyby byl zaměstnán, a z toho i vyplívající odpověď na otázku, zda se nevyhýbá práci as ní spojenému vyššímu výdělku.

Změna výživného
Podle § 99 zákona o rodině může soud, změní-li se poměry, změnit dohodu nebo soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti. Tato změna poměrů musí být podstatnějšího charakteru a musí být dlouhodobá nebo trvalá.
Pokud se jedná o zvýšení výživného, nelze pouze tvrdit, že dosavadní výživné nestačí, pro změnu rozhodnutí je třeba dokázat, že se změnily okolnosti pro stanovení výše výživného.
Ke změně vyživovací povinnosti rodičů k dětem dochází nejčastěji se změnou stupně školního vzdělávání. Jiné jsou potřeby dítěte, které nastupuje do první třídy, jiné jsou u dítěte, které začíná docházet na druhý stupeň nebo které studuje střední školu. Pokud k takové změně nedojde, soud zvyšuje vyživovací povinnost zpravidla po uplynutí tří let od předchozí úpravy."

Práce obsahuje pravopisné chyby.