1.

Úvod

2.	K nevidomým se zatím neumíme chovat

3.	Problémy všedního dne

4.	Vidíme ty, kteří nevidí

5.	Problémy zdravotně postiženého člověka

6.	Ideální prostředí pro nevidomé

7.	Jsem zrakově postižený

8.	Úspěchy nevidomých

9.

Závěr

"2. K nevidomým se zatím neumíme chovat
S různými předsudky či neporozuměním ze strany okolního světa se nevidomí setkávají dnes a denně, takže problémů, z toho vyplývajících, je pochopitelně celá řada.
Výpověď nevidomého, pana Součka: „Nevidomý není často v našem světě brán jako rovnocenný partner. Začíná to tím, že Vám kdekdo tyká a končí to způsobem, jakým s Vámi jednají na úřadech. Když tam přijdu, úřednice vůbec nekomunikuje se mnou, ale s průvodkyní, která má fungovat pouze jako moje oči. Jako kdybych byl nesvéprávný. Někdy ale nejsou problémy zrakově postižených způsobeny arogancí okolí, ale prostě jen specifikou postižení samého. Nevidomý se zkrátka v řadě situací dost rychle neorientuje. To se stává zejména tehdy, je-li více lidí pohromadě. Někdo se na něco zeptá a nevidomý, v domnění, že byl tázán právě on, odpoví, ačkoli dotaz směřoval na souseda. Takhle dochází k různým trapasům, protože i kdyby člověk dával sebevětší pozor, tak se prostě nevyhne tomu, že čas od času bude působit poněkud komicky,“ směje se pan Souček a přidává další příklad toho, jaké nepříjemnosti může slepota způsobit. „Někdy se stane, že se k vám přihlásí někdo, koho byste měli znát, ale vy ho hned nepoznáte. Máte ho totiž zařazeného do určitého konkrétního prostředí, například v zaměstnání. Když ho ale potkáte o sto kilometrů dál, nemusí vám být jeho hlas hned povědomý. Špatně si ho zařadíte a dotyčný se může cítit uražen.“

3. Problémy všedního dne
Zrakové postižení člověka nelimituje pouze v komunikaci s ostatními lidmi, ale i v běžném životě. Obecně platí, že nevidomý člověk potřebuje k životu určité prostředí, které zná, jinde se pohybuje s obtížemi. Někdy se kvůli svému postižení dostane i do situací, které jsou téměř nedůstojné. Zvláště pro ženy jsou jisté aspekty běžného života těžko zvladatelné. Jako je třeba pro ženy tak důležitá péče o zevnějšek. Když žena vidí, jak vypadají ty ostatní, může líčení a oblékání přizpůsobit vkusu okolí. V tomto směru je nevidomá odkázána na lidi kolem sebe a těm je často trapné jí říct, že vypadá přinejmenším poněkud nekonvenčně, takže se to většinou ani nedozví. ¬Utrpením pro nevidomé bez rozdílu pohlaví jsou i obyčejné nákupy. Zvláště ve velkých obchodních domech a supermarketech se cítí beznadějně ztraceni.
To ale neznamená, že by si nevidomý člověk nedokázal bez cizí pomoci ledacos sám zařídit. Mezi nevidomými jsou například i velmi dobří kuchaři. Nevidomé ženy umějí uvařit skoro všechno, ale je to pro ně samozřejmě mnohem komplikovanější. Musí si vypěstovat zvláštní dovednosti a při práci v kuchyni vnímají naprosto specifické signály. Například to, je-li už řízek hotov, poznají podle zvuku škvařícího se oleje.
Nejlepším příkladem toho, že i nevidomým se může v profesním životě dařit, je sám pan Milan Souček. Poté, co sedmadvacet let pracoval jako ladič klavírů, si v devadesátých letech požádal o živnostenský list a vrhl se do soukromého podnikání. Dnes patří k úspěšným podnikatelům.

4. Vidíme ty, kteří nevidí
„Vidíme ty, kteří nevidí“ je 20-ti minutový film, který bylo možno shlédnout na výstavě "Setkání světů", která nás zavádí do světa nevidomých (ale ten ve skutečnosti neexistuje). Je pouze jeden svět. Každý z nás ale dostal do vínku jiné možnosti vnímání jeho rozmanitosti, které určují, jaký bude náš svět, náš život.
Na výstavě si každý mohl vyzkoušet čtení v Braillovu písmu, nasadit si simulační brýle imitující různá zraková postižení nebo se projít s bílou holí. K zapůjčení byly i kompenzační pomůcky, které používají lidé s těžkým zrakovým postižením. Mohli jsme se zde dozvědět, jak správně pomáhat nevidomým, abychom jim nechtěně ještě více nepřitížili.
Interaktivní výstavu pořádala organizace TyfloCentrum Praha o.p.s., centrum služeb pro nevidomé a slabozraké občany Prahy a Středočeského kraje. Název organizace vychází z řeckého slova „tyflos“, v překladu „slepý“. Hlavní pracovní náplní TyfloCentra je podpora těžce zrakově postižených lidí v jejich integraci do společnosti, což se daří díky pravidelné činnosti (průvodcovská služba, volnočasové aktivity, vzdělávací kurzy, pomoc při hledání zaměstnání apod.) i dlouhodobým projektům. Kromě pražského pracoviště jsou další ještě v Příbrami, Kolíně, Rakovníku a Mladé Boleslavi.

5. Problémy zdravotně postiženého člověka
Příklad z praxe: Na očním oddělení je hospitalizovaný mladý muž, který je po těžké automobilové havárii. Jeho somatický stav je už uspokojivý ale stále nevidí na obě oči, ani nerozlišuje světlo a tmu. Je psychicky labilní. Sestřičkám si ztěžuje na svoji nesamostatnost, nemohoucnost, neobratnost, špatnou orientaci a panickou hrůzu z toho, co bude následovat. Neumí se vyrovnat se závislostí na svém okolí. Je otec dvou dětí, měl a snad i nadále bude mít šťastné manželství. Rodina ho navštěvuje, má o něj zájem a velice dobře spolupracuje se zdravotnickým týmem. Pracoval jako opravář výpočetní techniky. V současné době ho čeká ještě CT a MR hlavy se zaměřením na zrakové centrum a podle výsledků se rozhodne, zda lze tento stav dále řešit. Za pacientem přichází klinický psycholog, který s ním řeší problémy nevidomého. Psycholog ho seznámil se všemi možnostmi, které mu nabízí oční klinika a svaz invalidů."

Práce kompilačního charakteru. Čerpá z mnoha elektronických zdrojů, např: http://www.bilapastelka.cz/projekt.php; http://vademecum-zdravi.cz/ucme-se-radosti-ze-zivota-od-nevidomych/; http://praha.tyflocentrum.cz/doc/tz_setkani_svetu.doc.; http://www.zis.naskok.cz/index.php/studijni_materialy/osetrovatelstvi/op_u_nevidomych; http://www.apogeum.info/tlex/;
http://www.radioservis-as.cz/archiv02/4902/49pub1.htm.
Práce do předmětu Tyflopedie.