1.	Skloňování podstatných jmen

2.	Množné číslo podstatných jmen

3.	Skloňování přídavných jmen

4.	Stupňování přídavných jmen

5.	Stupňování příslovcí

6.	Zájmena přivlastňovací

7.	Zájmena ukazovací, tázací, neurčitá a záporná

8.	Zájmena osobní

9.	Časování sloves v přítomném čase

10.	Slovesa způsobová a sloveso wissen

11.	Pomocná slovesa

12.	Podmiňovací způsob

13.

Trpný rod

14.	Budoucí čas

15.	Préteritum

16.

Perfektum

17.	Slovesa s neodlučitelnou předponou

18.	Slovesa s odlučitelnou předponou

19.	Rozkazovací způsob

20.	Souvětí souřadné

21.	Souvětí podřadné

22.	Přímý a nepřímý slovosled

23.	Předložky se 3. pádem

24.	Předložky se 4. pádem

25.	Předložky se 3. a 4. pádem

26.	Číslovky základní

27.	Číslovky řadové

28.

Členy

29.	Podmět man a es

30.	Zvratná slovesa

"27) Číslovky řadové

- řadové na otázku der, die, das wievielte?
- tvoří se od základních číslovek 2 – 19 příponou –te, 20 a výše příponou –ste.
- Př.1. der erste, zweite, dritte, siebente, zwanzigste, hundertste.
- Př.2. Die Regierung Karls des Vierten.
- bez členu: v nadpisech dílů, svazků atp. (v knihách): erster Band, zweiter Teil, v označení místopisu: erster Bezirk.
- datum číslovkou řadovou: Berlin, den vierten November.

1 r erste 13 r dreizehnte
2 r zweite 14 r vierzehnte
3 r dritte 15 r fünfzehnte
4 r vierte 16 r sechzehnte
5 r fünfte 17 r siebzehnte
6 r sechste 18 r achtzehnte
7 r siebente 19 r neunzehnte
8 r achte 20 r zwanzigste
9 r neunte 30 r dreiβigste
10 r zehnte 100 r hundertste
11 r elfte
12 r zwölfte

- řadovým číslovkám se ve 2. a 3. pádě přidá koncovka -EN
- v 1. a 4. pádě středního rodu se přidá koncovka -ES

28) Členy

Člen určitý – der, die, das, die – dáváme, mluvíme-li o osobě nebo věci již známé nebo blíže určené: Der Vater ist zu Hause.

Člen neurčitý - ein, eine, ein – dáváme, mluvíme-li o osobě nebo věci dosud neznámé nebo neurčité: Das ist ein Tisch. Ein Vater hatte drei Schwestern.

Bez členu:
- podst. jm látková: Ich esse Brot und Fleisch.
- po názvech měr a vah: Ein Kilo Zucker.
- po neurčitých číslovkách: Wenig Wasser, ein bisschen Mehl.
- v mn. č. tam, kde byl v jed. č. člen neurčitý
- abstrakta v obecných významech: Ein Künster muss Fleiss und Begabung haben.
- oslovení: Vater!, Herr Lehrer.
- za podst. jm. ve 2. pád: des Vater Garten.
- v titulech, názvech, nadpisech: Ausgang, Deutsche Sprachlehre.
- v urč. slovních obratech: Berg und Tal, Himmel und Erde.
- v přísudku u podst. jm, označujících zaměstnání, povolání, funkcí atd.: Er ist Lehrer.

29) Podmět man a es

MAN
- užívá se v činných větách pro vyjádření tzv. všeobecného podmětu, který nebývá v češtině zpravidla slovně vyjádřen. Překládají se různě, např. pomocí zvratné konstrukce (Hier kocht man gut. – Tady se vaří dobře.), slovesné vazby v množném čísle (my, oni), nebo větou s všeobecným podmětem (člověk, lidé, všichni). Po podmětu man vždy následuje sloveso ve 3. os. č. j.
Př. Man kocht dort auch angeln. – Člověk tam může také rybařit.
Man muss arbeiten. – Pracovat se nemusí. / Všichni musí pracovat.
ES
- ve větách, kde nestojí na místě podmětu podstatné jméno nebo zájmeno, které ho zastupuje (např. věty se slovesy ozn. přírodní děje, věty se slovesem sein a přídavným jménem a některé ustálené vazby), je v nj vyjádřen neurčitým zájmenem es. Podmět es nelze v těchto větách vypustit. Nestojí-li před slovesem, musí stát za ním: Wie spät ist es? Heute is es kalt.
Př. Es geht mir gut. – Daří se mi dobře.
Es ist zehn Uhr. – Je deset hodin.
Es schneit. – Sněží."