Obecná zoologie

1.	Obecná charakteristika živých soustav

1.1	Jedinci (organismy)

1.2	Obecné vlastnosti organismů

1.3	Základní strukturální typy živých soustav

1.4	Vlastnosti společné všem živým soustavám

1.5	Systém – principy taxonomie

2.	Základy taxonomie a systematiky

3.	Rozmnožování

3.1	Rozmnožování nepohlavní

3.2	Pohlavní rozmnožování

3.3	Průběh zárodečného vývoje

3.3.1

Blastogeneze

3.3.2

Organogeneze

4.	Vývoj stavebních plánů živočichů

5.

Cytologie

5.1

Definice

5.2	struktura buňky

5.3	Buněčné organely

5.3.1Buněčná membrána

5.3.2

Cytoplasmatická membrána

5.3.3

Cytoplasma

5.3.4

Jádro

5.3.5

Ribozomy

5.3.6

Plazmidy

5.3.7

Endoplasmatické retikulum

5.3.8

Golgiho aparát

5.3.9

Mitochondrie

5.3.10

Cytoskeletární systém

5.3.11

Plastidy

5.3.12

Vakuoly

5.4	Růst a rozmnožování buněk

5.4.1

Dělení jádra – karyokineze

5.4.1.1

Mitóza

5.4.1.2

Meióza

5.4.2

Dělení buňky – cytokineze

6.	Histologie

6.1	Epitelová tkáň

6.2	Pojivová tkáň

6.2.1

Pojiva výplňová a oporová

6.2.1.1

Vazivo

6.2.1.2

Chrupavka

6.2.1.3

Kost

6.2.1.4

Zubní tkáň

2.1.2

Pojiva trofická

6.3	Svalová tkáň

6.3.1

Hladká svalovina

6.3.2

Příčně pruhovaná svalovina

6.3.3

Srdeční svalovina

6.4	Nervová tkáň

7.	Organologie

7.1	Krycí soustava

7.2	Oporná a pohybová soustava

7.3	Soustava výměny a přeměny látek

7.4	Soustava nervová a smyslové orgány

7.4.1

Soustava nervová

7.4.1.1

Mozek

7.4.1.2

Mícha

7.4.1.3

Vegetativní nervstvo

7.4.2

Smyslové orgány

7.4.2.1

Chemoreceptory

7.4.2.2

Mechanoreceptory

7.4.2.3

Termoreceptory

7.4.2.4

Fotoreceptory

7.5	Soustava rozmnožovací

7.5.1

Asexuální rozmnožování

7.5.2

Regenerace

7.5.3

Sexuální reprodukce

7.6	Soustava žláz s vnitřní sekrecí

7.6.1Endokrinní soustava bezobratlých

7.6.2

Endokrinní soustava obratlovců

Zoologie bezobratlých

8.	Prvoci (Protozoa)

8.1	Bičíkovci (Euglenozoa)

8.1.1

Krásnoočka (Euglenaceae)

8.2	Kořenonožci (Rhizopoda)

8.2.1

Měňavky (Amoebina)

8.3	Nálevníci (Ciliophora)

8.3.1

Trepka velká

9.	Živočichové

9.1	Živočichové

9.2	Žahavci (Cnidaria)

9.3	Ploštěnci (Platyhelminthes)

9.4	Hlístice (Nematoda)

10.

Měkkýši

10.1	Plži (Gastropoda)

10.2	Mlži (Bivalvia)

10.3	Hlavonožci (Cephalopoda)

11.	Kroužkovci

11.1	Opaskovci (Clitellata)

11.1.1

Máloštětinatci (Oligochaeta)

11.1.2

Pijavice (Hirudinea)

12.

Členovci

12.1	Klepítkatci (Chelicerata)

12.2	Stonožkovci (Myriapoda)

12.3	Korýši (Crustacea)

12.3.1

hrotnatka obecná

12.3.2

buchanka obecná

12.3.3

Blešivec potoční

12.3.4

Rak říční

12.4	Šestinozí (Hexapoda)

12.4.1

Šváb obecný

12.4.2

Včela medonosná

Zoologie strunatců

13.	Charakteristika strunatců

13.1	Systém strunatců

14.

Pláštěnci

15.	Bezlebeční

16.	Obratlovci

16.1	Bezčelistní (Agnatha)

16.1.1.1

Mihule

16.1.1.2

Sliznatky

16.2	Čelistnatci (Ganthostomata)

16.2.1

Pancířnatci (Placodermi)

16.2.2

Trnoploutví (Acanthodii)

16.2.3

Paryby (Chondrichties)

16.2.4

Ryby (Osteichthyes)

16.2.5

Obojživelníci (Amphibia)

16.2.7

Plazi (Reptilia)

16.2.8

Ptáci (Aves)

16.2.9

Savci (mammalia)

Fyziologie živočichů
Fyziologie jako věda

18.	Látkové složení živočišného těla

18.1

Prvky

18.2

Voda

19.	Homeostáza

19.1	Osmoregulace

19.2	Mechanismus vodních ztrát

20.	Celková látková přeměna

20.1	Rozpad bílkovin

20.2	Princip isodynamie živin

21.	Fyziologie trávení

22.

Dýchání

23.	Tělní tekutiny

23.1	Cévní soustava

23.2	Přenos látek

23.3

Krev

23.4	Tkáňový mok

23.5

Míza

24.	Udržování stálého vnitřního prostředí

24.1

Exkrece

25.	Hospodaření s teplem

25.1	Chemická termoregulace

25.2	Vývoj termoregulace v ontogenezi

26.	Evoluce regulací

26.1	Humorální (látková) regulace

26.2	Nervová regulace

27.

Svaly

28.	Čidla (smysly)

28.1	Chemoreceptory

28.2	Mechanoreceptory

28.3	Radioreceptory

28.4	Termoreceptory

"1.4 Vlastnosti společné všem živým soustavám
1. Přítomnost nukleových kyselin a proteinů jako hlavních molekulárních složek ve všech živých soustavách. Mezi molekulami těchto látek se vyvinuly vztahy, kterými jsou zajišťovány základní funkce živých soustav – přeměna látek a energií (metabolismus) a jejich samostatné rozmnožování (reprodukce). Hlavním chemickým základem všech organismů jsou organické látky jejich přítomnost je charakteristická pro živou přírodu (bílkoviny, nukleové kyseliny, lipidy, sacharidy).
2. Všechny živé soustavy jsou vysoce organizované a uspořádané stupňovitě (hierarchicky). Atomy-molekuly-makromolekuly-nadmakromolekulární komplexy-buněčné organely-buňky-tkáně-orgány-orgánové soustavy-organismus. Živé systémy se vyznačují vysokým stupněm vnitřní složitosti a funkčního uspořádání - lze rozlišit různé úrovně : buněčná, orgánová. Živé organismy se brání nárůstu neuspořádanosti tím, že ze svého okolí přijímají energii a různé látky (např. rostliny sluneční energii a minerální látky). Nepotřebných či škodlivých látek se organismus zbavuje. Základní, stavební a funkční jednotkou těla je buňka.
3. Z termodynamického hlediska jsou všechny živé soustavy otevřené. To znamená, že si se svým okolím vyměňují látky, energii a informaci. Mají regulovaný tok všech těchto látek. Tokem energie se rozumí příjem energie, přeměnu ve volnou energii a výdej ve formě tepla nebo chemických látek s nižším obsahem energie. Tok informace zahrnuje procesy s přenosem informace s její přeměnou. Informace jsou uloženy v nukleových kyselinách.
4. Všechny soustavy se vyznačují schopností autoregulace. Tzn. že pochody uvnitř soustav jsou v závislosti na vnějším prostředí regulovány systémem zpětných vazeb.
5. Metabolizmus je znakem všech živých soustav, což je souhrn enzymových reakcí, které probíhají uvnitř živých soustav a zajišťují přeměnu látek a energií přijatých soustavou. Nevyužitou energii předávají do okolí v podobě tepla, energii chemickou navázanou ve zplodinách metabolismu. Živé organismy si tak mohou vytvořit z přijatých látek látky vhodné pro stavbu svého těla nebo je využít jako zdroj energie. → anabolismus (z jednodušších látek na složitější; energie se spotřebovává) fotosyntéza , → katabolismus (ze složitějších l. na jednodušší; energie se uvolňuje) dýchání
6. Autoreprodukce a schopnost vyvíjet se. Rozlišuje se vývoj ontogenetický (individuální) a fylogenetický (druhový). Reprodukce je nezbytná k přežití a udržení druhu → nepohlavní reprodukce se účastní jen 1 jedinec, → pohlavní 2 jedinci (proměnlivost).
7. Dráždivost a pohyb. Představuje schopnost živých organismů přijímat a následně reagovat na podněty z vnějšího prostředí, tedy podněty, které by mohli narušit homeostázu. Díky dráždivosti se dokáží organismy přizpůsobit vnějším podmínkám - adaptabilita organismů. Dráždivost nevyvolávají jen nežádoucí podněty, ale také podněty biologicky prospěšné, nezbytné pro život (světlo, potrava, prostředí). Některým podnětům se mohou organismy částečně přizpůsobit změnou a úpravou životních dějů, na jiné reagují pohybem, popř. smrtí.
8. Dědičnost a proměnlivost. Dědičností rozumíme schopnost přenášet dědičnou informaci uloženou v molekulách DNA (deoxyribonukleové kyseliny) z jedné generace na druhou. Při rozmnožování zpravidla v potomstvu vznikají různé odchylky, kterými se liší od rodičovských organismů proměnlivost (někteří potomci mohou být i životaschopnější než jejich rodiče).
9. Růst a vývoj. Všechny živé organismy mají v delším časovém úseku schopnost vývoje, během něhož si druhy osvojují nové, efektivnější způsoby získávání a využívání dostupných zdrojů látek i energií. Každý org. prochází během života mnoha kvantitativními a kvalitativními změnami = růst a vývoj, jsou navzájem neoddělitelné."

Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/.
Práce obsahuje tabulky a schémata. Čistého textu v práci je cca 120 stran.