1.

Úvod

2.

Život

3.

Tvorba

4.	Kníže Igor

5.	Další díla

"Na začátku třetího dějství se Igor s Vladimírem dozvídají o dalších vítězstvích Polovců včetně vypálení Putivli a rozhodnou se využít nabídky pokřtěného Polovce Ovlura, který jim pomůže utéct. Prozradí je však Končakova dcera, která se o útěku dozví a odmítá Vladimíra opustit. Vladimír je zadržen a Končak ho dává dceři za manžela, Igorovi se podaří utéct. Čtvrté dějství ukazuje, jak kněžna denně vyhlíží manžela, přestože ví, že je v zajetí. Konečně se shledají, kníže jí vypráví o svých osudech a o odhodlání znovu odrazit Polovce a jeho lid ho nadšeně vítá.
Mezi nejdůležitější hudební čísla patří úvodní sbor lidu v prologu a árie Galického a Jaroslavny v prvním dějství, ve druhém dějství zpěv polovecké dívky, árie Vladimíra a jeho duet s Končakovnou, árie Igorova a Končakova a Polovecké tance. V části třetí pak sbor Polovců, Končakova píseň a trio Končakovny, Igora a Vladimíra; v dějství závěrečném žalozpěv Jaroslavny, duet Jaroslavny a Igora a závěrečný sbor lidu.


Další díla
Alexandr Borodin je také autorem symfonické básně Ve střední Asii se silnými orientálními prvky tak jako v Knížeti Igorovi.
Významné jsou dále tři symfonie, z nichž poslední nedokončil. Symfonie č. 1 Es-dur - již zmíněná, uvedena roku 1869 pod taktovkou Balakireva - a č. 2 H-moll jsou podobně dramatické jako autorova jediná opera, bývají označovány za Knížete Igora v symfonické hudbě.
Z Borodinovy komorní hudby vynikají hlavně dva smyčcové kvartety, oblíbený je zejména Smyčcový kvartet D-dur, věnovaný paní Borodinové.

Alexandr Porfirjevič Borodin svým osobitým hudebním dílem silně ovlivnil mnoho pozdějších umělců, zejména následující ruskou generaci. V padesátých letech dvacátého století vznikl v Americe muzikál shrnující jeho tvorbu. Měl velký mezinárodní úspěch, později byl znovu přepracován... V Čechách byl Kníže Igor poprvé uveden v roce 1899 a stále je živý, stejně jako Borodinovy symfonické i komorní skladby.
Domnívám se, že Borodin, který nepatří už k vyloženým klasikům, zpřístupňuje zejména svou operou mnoha lidem jistý patos a monumentalitu vlastní klasické hudbě pomocí své opravdové, nestrojené a osobité dramatičnosti."