1.	Typy společností

1.1.	Společnost archaická

1.2.	Společnost tradiční

1.3.	Společnost moderní

2.	Problém přežití

2.1.	Socializace a sociální kontrola

2.2.	Sociální nerovnosti

2.3.	Orientace, komunikace a její druhy

"2.Společnost tradiční (předindustriální) – Přichází s přechodem k zemědělství. Ve společnosti roste význam mužů, tzv. patriarchát. Objevují se první projevy náboženství v podobě rituálů, víry v posmrtný život, později se náboženství dotýká i filosofie. Tradice má význam autority. Společnost prochází pouze pomalými, v rámci generace nepostřehnutelnými změnami. Existuje rozsáhlejší dělba práce, společnost se začíná organizovat na kasty a stavy, sdružuje se v městských státech nebo na feudálních panstvích. Ze samotné dělby práce vyplývá a priori vyšší stupeň kultury: Rozvíjí se samostatné obory, roste celkové ekonomické i osobní bohatství, zvyšuje se úroveň vzdělanosti, avšak většina lidí je stále negramotná. Bohatství ale nepřináší svobodu, „pouze“ větší moc pro privilegované. To může paradoxně negativně ovlivnit další vývoj společnosti (pro bohaté a mocné bývá bohatství a moc zdrojem pravdy, pravdy vůči nim kruté – viz. např. církevní reformy). Projevuje se tzv. dvoustupňový charakter společnosti - zatímco vládci se snaží chránit své území, případně expandovat do sousedních říší – soupeřit s jinými privilegovanými stavy, drtivá většina neprivilegovaných lidí si žije víceméně nezávisle na okolnostech na venkově a udržuje si svoje specifický rodový charakter. Obvykle čím bývalo panství větší, tím hůře se obvykle vladaři kontrolovalo jeho území, kvůli omezeným hospodářským zdrojům. Poddaní jsou omezováni na lidských právech, které jim diktuje feudál. Moc a práva z ní vyplývající se dědí. Vlastnictví půdy je považováno za určující ukazatel práv a svobody. Tradiční společnost je stále relativně pevně svázaná s přírodou. Přírodní zdroje sice nevyhnutelně potřebuje, využívá je, avšak není schopna je dostatečně efektivně transformovat. Výroba je nenáročná na energii, vyrábí se pouze za pomoci přírodních sil. Myšlení je zprvu nezávislé na víře, později se víra stává podmínkou myšlení, aby se nakonec opět mohlo stát nezávislým. Náboženský způsob výkladu o původu světa se bere jako samozřejmý.

Tradiční společnost jako obecný pojem v sobě zahrnuje všechny společnosti předindustriální: primitivní (málo početné společnosti bez písemné kultury, na nízkém stupni technického vývoje, přímo využívající přírodu pro svou obživu. Společensky homogenní skupina, bez patrných sociálních rozdílů, vztahy jsou strukturovány na příbuzenské bázi. Koloniální expanze přivodily zánik většiny těchto společností), agrární(převládá zemědělská výroba, společenské vztahy jsou orientovány na vlastnictví a obdělávání půdy. pozn.: jiný termín „rolnická společnost“ se používá pro charakteristiku obyvatelstva venkovského, poměrně uzavřeného specifického světa, který však již může být v globálu začleněn do společnosti značně industrializované), kupecké a válečnické atd.

3.Společnost moderní (industriální) – transformuje se ze společnosti tradiční v průběhu průmyslové revoluce. Je vlastně jejím produktem; v tomto období vzniká i sociologie jako věda. Proces transformace společnosti byl zásadně ovlivněn bouřlivými ekonomickými změnami, plynoucími z výrazně efektivnější pokročilé dělbě práce. Donedávna byl průběh vývoje moderní společnosti brán jako úspěch, kdy se poválečné země velmi rychle zapojovaly do hospodářských struktur. Vize nekonečného ekonomického růstu se brala jako pozitivní záležitost. Tento trend dával všeobecně důvod k optimismu. Pokročilá automatizace výroby nahrazuje pracovní sílu, lidstvo je ale s to vyprodukovat stále více, tudíž není bezprostředně potřeba více lidí zaměstnávat; vzniká nový fenomén nezaměstnanosti. Lidé se stěhují do měst za prací, vznikají aglomerace, rozvíjí se infrastruktura."