1.	Historie Židů

2.

Holokaust

3.	Moderní historie Izraele

4.	Výzkum – jak dnešní mladí znají historii

"Arabové však brzy začali protestovat proti přírůstku židovského obyvatelstva. Začali si říkat „Palestinci“, ačkoliv to byl uměle vytvořený název, na území „Palestiny“ totiž po celou dobu žili pouze Arabové, pro které se „nenašlo místo“ v jiných arabských státech. Británie se však klonila na stranu Arabů, protože v rámci své politiky chtěla zachovat přátelské vztahy s okolními arabskými zeměmi. Ještě před II. světovou válkou Britové vydali tzv. bílou knihu, která omezila židovskou imigraci a prakticky popřela Balfourovu deklaraci. Omezení imigrace mělo následně tragické dopady, mnoho Židů kteří byli během války vyvražděni, mělo zájem do Palestiny odjet, což jim rozhodnutí britských úřadů znemožnilo.
Po druhé světové OSN nakonec přes protesty arabských zemí roku 1947 rozhodla, že na území „Eretz Jisrael“ budou místo britského mandátu vytvořeny dva státy: židovský a palestinský. Židů bylo asi 600 tisíc (mohlo jich být mnohem více nebýt bílé knihy), Arabů bylo něco přes milión. Židé přesto získali mírně větší území, avšak z klasických biblických míst v něm byla zahrnuta pouze Galilea a dále neobhospodařená země v poušti Negev. Kromě pásma Gazy mělo pod arabský stát naopak paradoxně spadat i Judsko a Samaří (tedy západní břeh Jordánu). Jeruzalém se měl stát neutrální zónou, avšak obklopenou čistě arabským územím. Sto tisíc jeruzalémských Židů tak zůstalo odříznuto. Toto rozdělení země bylo pro Izrael nevýhodné i z hlediska obrany, protože nebyly respektovány žádné přirozené geografické hranice. Židovské území tak bylo snadno vojensky napadnutelné.
Židé 14. května 1948 svůj stát skutečně vyhlásili, zatímco arabské země tuto možnost odmítly. V arabském světě způsobilo vyhlášení nezávislosti velkou nevoli a téměř okamžitý vojenský útok. Izrael útok odrazil s velkou pomocí zbraní dodaných z tehdejšího Československa (20 000 kulometů MG-34, 100 000 pušek a samopalů, letadla, obrněná technika) a také nejednota mezi arabskými zeměmi hrála významnou roli. Válek pak následovalo ještě několik (1956, 1967, 1973), ze všech vyšel Izrael vítězně. Za zmínku stojí tzv. Šestidenní válka roku 1967, kdy Izrael proměnil tradiční obranu v útok a obsadil strategická území, aby se v budoucnu mohl lépe bránit. Egyptu obsadil Sinajský poloostrov a Sýrii Golanské výšiny. Navíc obsadil i území, které mělo spadat pod tehdy stále nevyhlášený palestinský stát: pásmo Gazy a západní břeh Jordánu. Sinaj byla po podepsání mírové smlouvy na konci 70. let vrácena Egyptu, zbylá území si Izrael držel až do nedávné minulosti, kdy se pod tlakem OSN vzdal v polovině devadesátých let sporných území ve prospěch palestinské samosprávy (Palestinský stát byl předtím vyhlášen roku 1988). Nyní po vysídlení osad v pásmu Gazy, Izrael prakticky předal toto území Palestincům definitivně."

Práce obsahuje tabulky.
Práce je kompilačního charakteru.