1.

Úvod

2.	Členění práce

3.	Samonabíjecí pistole

4.	Laboratorní experimenty

5.	Zastavovací účinek

6.	Zhodnocení

"Německá specialistka na terminální balistiku Dipl. Ing. Sabine Uchse se ve své práci zabývá možnostmi zvýšení tzv. zastavovacího účinku (stopping effect/stopping power) střeliva pro krátké ruční palné zbraně, tj. revolvery, pistole a PDW1.
Autorka vychází z paradigmatu, že zastavovací účinek v současné době nejrozšířenějšího střeliva pro zbraně používané jak v bezpečnostních sborech, tak v armádách, náboje 9 mm Luger je nedostatečný v případě konfrontace s vysoce motivovaným a zcela bezohledným útočníkem typu teroristy – sebevražedného atentátníka.
Celá práce je rozčleněna na tři části. V první autorka přináší stručný přehled vývoje střeliva pro krátké ruční palné zbraně zhruba od roku 1865, kdy se začaly používat první jednotné náboje, až po současnost. Kromě pro odborníky všeobecně známých faktů, jako je vysoký zastavovací účinek pomalých2 střel velké ráže3 z měkkého olova, používaných koncem 19. a začátkem 20. století a naopak nízký zastavovací účinek rychlých4 celoplášťových5 střel malé a střední ráže,6 je zde zmíněn zajímavý tehdejší požadavek na výkon střeliva – tzv. „horse stopping factor“ neboli schopnost střely zastavit a usmrtit koně pod útočícím jezdcem. Je logické, že projektil, který je schopen zastavit běžícího koně, má relevantně vysoký zastavovací účinek i na jeho jezdce.
S dalším vývojem, především se zaváděním samonabíjecích pistolí během 20. století došlo ke snižování ráže a tím i k významnému poklesu zastavovacího účinku střely, který autorka definuje jako schopnost okamžitého vyřazení útočníka z boje a který je podle jejího názoru dán především množstvím energie7, kterou střela předá zasaženému, objemem trvalé8 a dočasné9 dutiny, vznikající ve střelném kanálu a intenzitou tlakové vlny10, kterou střela v organismu vyvolá. Na základě této definice pak Ing. Uchse definuje takzvaný „relativní zastavovací faktor“ (RSF) který je dán součinem výše uvedených vlastností střely (které jsou ovšem také multifaktoriální). Nedostatečný RSF dnes nejběžněji používaného střeliva 9 mm Luger se jasně ukázal v bojích v Afghánistánu a Iráku (je známo více případů, typický je případ z roku 2003, kdy ani čtyři zásahy touto střelou do oblasti hrudníku nezastavily sebevražedného útočníka, což mělo fatální důsledky pro obránce), obdobnou zkušenost mají i bezpečnostní síly v Izraeli.
V druhé části své práce autorka ověřuje tyto teoretické poznatky laboratorními experimenty. Používá k tomu standardní balistické postupy, tj. střelbu z balistické11 hlavně do definovaných náhradních materiálů12 s měřením objemu trvalé a dočasné dutiny a intenzity tlakové vlny.
Autorka nejprve tímto způsobem testuje pro získání referenčních údajů většinu běžně používaných pistolových a revolverových nábojů13, dále se pak zaměřuje pouze na náboje, které považuje za nejperspektivnější – 9 mm Luger, 40 SW, 357 SIG, 45 Glock a klasický 45 Auto. U těchto nábojů testuje různé laborace a typy střel.
Získaná data zpracovává za použití standardních statistických metod – výpočet průměrů a maximálních odchylek objemů dutin a intenzit tlakových vln. Data jsou prezentována jak formou tabulek, tak přehlednější formou grafů.
Jako poslední oddíl experimentální části jsou zařazeny náboje pro PDW, které autorka považuje za nejperspektivnější. Kromě starších nábojů FN 5,7 x 27 a Beretta 6,3 x 30
Ing. Uchse velmi příznivě hodnotí náboje této kategorie vyvinuté a vyvíjené v ČR, především zbraňový systém Libra LEX 5,6 x 28 a Picra PAX 5,45 x 25 nebo 4,7 x 30.
Ve třetí části práce autorka vyhodnocuje získané experimentální údaje a snaží se na jejich základě o predikci dalších možností zvyšování účinku střeliva. Zaměřuje se převážně na problematiku bezpečnostních sborů, poněvadž ve vojenské oblasti dosud existují určitá omezení daná Haagskou konvencí14.
Podle Ing. Uchse lze zvýšit zastavovací účinek střeliva 9 mm Luger zavedením moderních „inteligentních“ střel s řízenou deformací/rozkladem jako jsou například střely Golden Dot15 nebo LEG16, střel typu „Titanium M“17, případně výbušného střeliva IMIC18 nebo SnailD19. Všechny tyto střely lze samozřejmě laborovat do všech výše zmíněných nábojů moderních ráží."