1.

Úvod

2.	Myšlenka vnitřního hlasu „daimonion"

3.	Filozof, jenž snesl filozofii „z nebe na zem“

4.	Sókratovo vzdělání

5.	Metoda vedeného dialogu

5.	Podstata dobra, vztah zla

6.	Demokracie a cnost

7.	O vztahu duše a těla

8.

Závěr

"Otázky, proč jsou někteří lidé zlí a co je podstatou dobra, byly jedny z prioritních otázek ve všech jeho rozhovorech. V tomto směru Sokrates tvrdí, že každý člověk je od přirozenosti dobrý a kdo činí věci ošklivé a zlé, činí tak nezáměrně. Dochází tedy k závěru, že nikdo si pro sebe ani pro nikoho jiného zlo nepřeje, protože nikdo nechce být nešťastným. Sokratovo pojetí dobra a zla si můžeme vysvětlovat tak, že když poznáme, co je dobro, nebudeme už nikdy činit zlo. Při aplikaci Sokratova vysvětlení dobra na dnešní edukaci dítěte v moderní době, má jeho teorie jen částečné uplatnění. Působí-li rodiče na své dítě pouze dobrými výchovnými prostředky, metodami je velká šance, že dítě pozná dobro a nebude inklinovat ke zlým, špatným úmyslům. Dnes, ale lidé, nebo většina z nich ví co je považováno za dobro a zlo, za etické či neetické, morální a nemorální, ale nečiní tak. Určitým konfliktem se v této otázce dobra a zla může zdát určitý rozpor mezi subjektivním dobrem pro jednoho a objektivním zlem pro ostatní. Čímž se opět dostáváme k pojmu vnitřního hlasu svědomí „daimonion“, kdy se Sokrates domníval, že už od dětství je člověk doprovázen tímto hlasem svědomí, který mu dává znamení k odvratu od toho, co právě hodlá dělat. A možná právě proto se Sokrates neúčastnil aktivního politického života. Nechtěl zastávat žádnou politickou funkci, avšak plnění občanských povinností se nebránil, ba naopak dodržování zákonů považoval za nejdůležitější úkol občana. A tímto nepsaným zákonem se řídil i v okamžiku, kdy odmítl utéci z vězení před naplněním trestu smrti, kdy musel vypít pohár bolehlavu. Nemohu se ubránit nenapsat zde jeden čerstvý zážitek, který se týká zásadovosti, která je zde ze Sokratova jednání a způsobu života zcela patrná. Vím, že se jedná o přirovnání dvou osobností, které spolu vůbec nemají nic společného, ale přesto při tomto televizním pořadu mě to ihned napadlo. Zkrátka jedná se o dnes bohužel tak populární televizní Reality show na TV Prima, tedy Vyvolení, kde nám hrstka mladých lidí ukazuje svoje emoce a vlastně téměř vše. Na jednu stranu se tváří jak jsou zásadoví a pak zase naopak. Teď mám hlavně na mysli Reginu, jež si hrála na velmi zásadovou ohledně zabíjení línů, které dostali Vyvolení zabít a udělat si je k jídlu. Regina zde měla až hysterický záchvat a slíbila, že odejde z vily, ale následně jí bylo řečeno, že když odejde, tak zaplatí pokutu a náhle změnila svůj životní názor. Zde mě to rozesmálo, neboť přeci mám-li nějaký svůj životní názor, či si za něčím stojím, tak jej přeci nezměním během pár vteřin jako Regina, a už vůbec ne kvůli finanční pokutě. Zde v tomto případě snad ani nelze o zásadovosti hovořit. Ale vraťme se zpět k Sokratovi neboť o něm se dá hovořit v superlativech a opusťme tak prázdný, morálně nízký a komerční projekt jako je reality show, která jak jsem již psal je nyní na vrcholu sledovanosti na všech komerčních televizích. Proč najednou lidé mění své „zásady“ tak rychle, bezmyšlenkovitě, bez vnitřního studu a studu vnějšího, tedy společenského, vždyť je to jedna z hlavních vlastností, které si člověk na sobě může vážit."

Práce obsahuje překlepy.