1.	Kojenecké období

1.1.	Tělesný vývoj

1.2.	Vývoj pohybů

1.3.	Rozvoj poznávacích procesů

1.4.	Činnosti dítěte

1.5.	Vývoj citů

1.6.	Sociální vztahy

2.	Období batolete

2.1.	Pohybový vývoj

2.2.	Vývoj poznávacích procesů

2.3.	Vývoj paměti

2.4.	Vývoj řeči

2.5.	Vývoj citů

"KOJENECKÉ OBDOBÍ (2. – 12. MĚSÍC)
Začíná kolem 7 týdne po narození, končí v době, kdy si dítě začíná osvojovat řeč a vzpřímenou chůzi (tj. na konci 1. roku života). Celý první rok života dítěte se vyznačuje velmi rychlým tempem tělesného i duševního vývoje.

Tělesný vývoj - charakterizováno zejména prudkým růstem (asi o 25 cm) a přibírání na hmotnosti (asi 200% porodní hmotnosti) → v 1 roce měří 75-80 cm a váží 10-12 kg. Osifikuje se kostra, kolem 6. měsíce se prořezávají řezáky. Z vnitřních orgánů jsou pro psychický vývoj nejdůležitější změny CNS (mozek se zvětšuje až na dvojnásobek).

Vývoj pohybů – v motorice dochází k mohutnému rozvoji – přechod od reflexivních pohybů k pohybům řízeným a záměrným. V druhé polovině roku se dítě učí samostatně posazovat, plazit se, lézt, pak se u opory i postaví, koncem 1. roku dítě začíná chodit. Zdokonalují se i manipulační schopnosti (k záměrnému uchopování dochází koncem 3. měsíce – dítě spojuje činnost zraku a rukou).

Rozvoj poznávacích procesů – u kojence jsou počátky poznávacích činností neoddělitelně spojeny s emocionálním prožíváním. Dítě projevuje libost a nelibost (při nedostatku podnětů). Rozvoj sluchového vnímání – dítě je schopno soustředit se na jednotlivé zvuky a odlišit je od ostatních. Rozvoj zrakového vnímaní je pomalejší, asi ve 4. měsíci rozpozná dítě tvář matky, resp. osoby, která o něj pečuje. V poslední čtvrtině prvního roku se zakládá funkce myšlení – pouze jednoduché myšlenkové pochody, ke kterým nepotřebuje řeč (např. přitažení hračky hůlkou) → myšlení předřečové.

Činnosti dítěte – doba denního spánku se zkracuje, dítě je stále více aktivní, hraje si, dotýká se předmětů a hraček, tluče jimi apod. → činnost = experimentace. Častou činností vokalizace – broukání, výskání, žvatlání = fonetický základ budoucí řeči.
Vývoj citů – citové uspokojení, které dítěti přináší styk s lidmi, je nesmírně důležité pro celý jeho další vývoj. Novorozenci rozeznávají pouze libost či nelibost, kdežto u kojence již můžeme pozorovat spokojenost, radost, strach, vztek, zvědavost, nedůvěra. Znakem citů je velká labilita (nestálost).

Sociální vztahy – nemluvně je výrazně egocentrické. Vztah k dospělým osobám se utváří na základě uspokojování potřeb dítěte. Ve vztahu k cizím osobám se kolem poloviny roku objevuje ostych a strach, ke konci prvního roku je už poměr k cizím osobám přátelštější. Mezi dětmi se v tomto věku vztahy neutváří, na začátku tohoto období jsou si zcela lhostejné, v druhé polovině roku projevují zájem o druhé dítě jen jako o objekt.

Období nemluvněte končí pokusy o samostatnou vzpřímenou chůzi a vyslovením prvních smysluplných slov. Další vývojová etapa bývá někdy označována jako útlý věk, nejčastěji jako období batolete."

Práce obsahuje věcnou chybu - kinestatického má být kinestetického.