1.

Úvod

2.	Vymezení období

3.	Představy zkázy

4.	Nárůst vzdělanosti

5.	Harmonie, řád X anomálie

6.	Vlastnictví relikvií

7.	Souboj protikladů dobra a zla

8.	Očistné rituály

9.	Raoul Glaber a konec světa

Úryvek z díla:
"Společnost okolo roku tisíc vnímala svět jako souboj protikladů dobra a zla. Kacířství bylo někdy vnímáno jako působení Antikrista v době před koncem světa. Strach z působení ďábla potlačoval veškerou přímou duchovní zkušenost, protože i pravdivé vize a proroctví byly připisovány působení ďábla, který takto chce svést věřící. Nejrozšířenější kacíři byli manichejští, kteří byli pronásledování nezávisle na tom že, jak správně upozorňuje Georges Duby, celá společnost vnímala svět podobně jako manichejští. Tehdejší vzdělanci zdůrazňují nutnost postavit se proti všem jinověrcům, kacířům nebo podvodníkům vydávajících se za světce, kteří by mohli ve službách ďábla vést svět do záhuby. Očištění má rozdílné formy, od obětování přes očistný oheň hranice až k osobnímu pokání. Obvyklým a církví podporovaným způsobem očišťování byly almužny a hlavně dary církvi, díky kterým církev rychle bohatla a získávala větší mocenský vliv. Georges Duby si všímá, že spolu s úpadkem ústřední moci si šlechtici dovolují jmenovat kněze a kněží často dávali přednost bohatství před zbožným životem a nebyli hodni svých úřadů: „kvůli nezměrné hrabivosti minulá práva a církevní řády nalezly v tom samém (bohatství), co jim mělo pomoci pozvednout se k důstojnosti nejvyšší, příčiny svého pádu do zkaženosti.“8 V této době probíhaly první pokusy o reformu církve. Centrem reformního hnutí byl klášter v Cluny. Jednou z největších novot bylo podněcovat mnichy, aby se z nich stávali kněží. Dále se silně rozšířil zvyk sloužit za spásu duší zesnulých velké množství mší, takže se stávalo, že například v Cluny byly mše slouženy bez přestávky od úsvitu do večera.

„V letech která, hraničí s rokem tisíc, však celá křesťanská společnost pociťovala, že je svědkem zlomu. Proto se připravovala přijmout pokání, které si ukládají umírající.9 “ Očistnými rituály procházely hromadně celé skupiny lidí, kteří to vnímali jako zkoušku těla, skrze níž lze dojít do Království nebeského. Před rokem tisíc zejména ve Francii, na kterou se Georges Duby soustředí, byla královská moc velmi slabá. Docházelo k častým sporům a válkám mezi válečnickou šlechtou. Na počátku 11. století se rozšířilo hnutí Božího míru jehož cílem bylo omezit výbojnost šlechty a tím zamezit drancování země. Rytíři přísahali na svaté ostatky, že nebudou škodit neozbrojeným. Přísahy míru bránily vedení vyčerpávající války která ničila zdroje protivníka. Přísahy míru byly postupně nahrazovány Božím odpočinkem, který pouze neurčoval co má být uchráněno před válečnými operacemi, ale který nařizoval zastavení veškerého nepřátelství v určitých obdobích"

Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: http://clovek.ff.cuni.cz/view.php?cisloclanku=2007050103.