1.

Životopis

2.

Dílo

2.1.	Charakteristika děl

2.2.

Poezie

2.2.1

Kolik příležitostí má růže (1957)

2.2.2

Co zbylo z anděla (1960)

2.2.3

Smuténka (1965)

2.2.4

Metličky (1968)

2.2.5

Dávné proso (1981)

2.2.6

Naděje s bukovými křídly (1983)

2.2.7

Odlévání do ztraceného vosku (1984)

2.2.8

Kdo pije potmě víno (1988)A znovu láska (1991)

2.3

Próza

2.3.1

Jedenáctý bílý kůň (1964)

2.3.2

Třináctý černý kůň (1993)

2.4	Tvorba pro děti

2.4.1

Uspávanky (1983)

2.4.2

Kam odešly laně (1985)

2.4.3

Proč ten ptáček z větve nespadne (1988)

"Co zbylo z anděla (1960)
- rozšiřuje se repertoár motivů – symbolů: déšť, vítr, sníh, křídla, píseň, víno
Hodina mezi psem a vlkem (1962)
- často z venkovského prostředí, z přírody (tajemná, magická), jen výjimečně mají Skácelovy básně městskou scenérii, dokonce i v jeho městských básních nejde o znázornění města samotného, jako spíše o vylíčení přírody ve městě
- metafory, personifikace, paraboly, hledá poetičnost ve společnosti
- dynamičnost
- motivy odkazují k existenciálním situacím (láska – smrt)
- komorní lyrika, směřuje k poznání trvalé podstaty jevů, pravdy pod povrchem

- další dvě sbírky: Smuténka a Metličky obsahují básně plné smutku a zklamání z tohoto světa, trvalou jistotou je pro něj pouze láska

Smuténka (1965)
- vrcholná sbírka 60. let
- 3 oddíly: Obeznávání, Smuténka, Crambe Tataria
- ve slovní zásobě vliv Moravy
- objevuje se zde motiv nahoty - sílí vědomí křehkosti, bezbrannosti člověka
- maximální zhuštěnost básnického sdělení, ze sbírky je cítit jakási pokora, víra v nesporné hodnoty života: lásku a věrnost, pravdu, domov, dětství
- převaha mnohovýznamových slov, některá slova působí tajuplně (titul)
- verše spojuje vliv venkova a jeho pojímání světa – zvyků a rituálů, sepětí s přírodou
- příroda je pro Skácela ztělesněním zákona, nikoliv jen dekorací, kulisou – do ní člověk spěchá pro útěchu
- v mnohých básních je patrná silná inspirace dětským světem – na dětství je pohlíženo z pozice dospělého, který už ví své
- vzpomínky jsou zdrojem smutku, radosti a nejčastěji tiché nostalgie, vynořuje se z nich svět rodičů, přátel, denních zážitků a činností, jež získaly pro svou obyčejnost nádech poetičnosti
- vyjevuje se vztah básníka ke světu – úzkost z něj, ale přes existenci bolesti a smutku je jasný příklon k životu bez rezignace
Metličky (1968)
- někdy se považuje za pokračování Smuténky
- motivy přírody, lásky, ticha, smutku, bolesti
- objevuje motiv nahoty (ve smyslu ztráty iluzí) a čistoty (ideálního stavu)
- archaismy, regionalismy"