1.	Romantismus

1.1.

Malířství

1.2.	Literatura

1.3.

Znaky

1.4	Porovnání s klasicismem

2.	Světový romantismus

2.1.

Polsko

2.1.1.

Adam Mickiewicz

2.1.2.

Juliusz Słowacki

2.2.

USA

2.2.1.

Edgar Allan Poe

2.2.2.

Nathaniel Hawthorne

2.2.3.

Henry Wadsworth Longfellow

2.3.

Francie

2.3.1.

Victor Hugo

2.3.2.

Stendhal

2.3.3.

Alfred de Musset

2.4.

Německo

2.4.1.

Novalis

2.4.2.

Ernst Theodor Amadeus Hoffmann

2.4.3.

Jacob a Wilhelm Grimmové

2.4.2.

Heinrich Heine

2.5.

Rusko

2.5.1.

Alexander Sergejevič Puškin

2.5.2.

Michail Jurjevič Lermontov

2.5.3.

Nikolaj Vasiljevič Gogol

2.5.4.

Ivan Alexandrovič Gončarov

2.6.

Anglie

2.6.1.

George Gordon Byron

2.6.2.

Percy Bysshe Shelley

2.6.3.

Walter Scott

2.7.

Česko

2.7.1.

Karel Hynek Mácha, rozbor Máje

"- Děj:
• Eugen je mladý hoch, který se rád baví. Později ho však přejde věčná zábava na plesích. Odjíždí na venkov, kde mu umírá strýc, po němž má dědit. Oněgin je lidmi titulován jako podivín a nezdvořilec. Vznikají tedy různé pomluvy. Jediný jeho přítel je Vladimír Lenskij, který je básník. Vladimír Eugena seznámí s rodinou Larinových a s jejich dcerami Olgou a Taťánou. Pro Táňu je Oněgin ztělesněním dívčích snů o muži, a tak mu píše dopis. Je však odmítán a je velmi nešťastna.
• Naopak vzbudí (Oněgin) žárlivost u Lenského, když svádí Olgu na jednom z plesů. V souboji Oněgin zvítězí a zabije Vladimíra. Po nešťastné smrti Eugen uniká a cestuje po Rusku.
• Jede také do Moskvy, kde potkává Táňu, která se velmi změnila z jemné malé dívky v dospělou chladnou paničku z vysoké společnosti. Taťána je vdaná za generála.
• Oněgin zaslepený láskou píše dopis, nyní je však odmítnut on.
- Analýza jazykového projevu:
- kniha psána ve verších, schéma se mění
-rozsáhlé popisy (postav, okolí)
-úvahy, přirovnání
- v mnoha případech přísudek na konci verše
- kniha je prokládána různými motty (moudry) významných spisovatelů, a to zejména na začátku každé hlavy
-spisovná, zastaralá sl., přechodníky
-kontrasty: proměna Oněgina a Taťány
-komunikace se čtenářem
- zpočátku se kniha hůře čte, ale čtenář si zvykne
-použita „oněginská strofa“ – skládá se ze 14 veršů, schéma: aBaBccDDeFFeGG (malá písmena – ženský rým => přízvuk na předposlední slabice; velká písmena – mužský rým => přízvuk na poslední slabice)
- Záměry autora:
• poukazuje na rozdíly mezi dřívějšími lidmi a dnešní společností (v autorově současnosti), vychvaluje chování dřívějších lidí – platí i dnes!
• kritika společnosti – pomluvy, intriky…
• poukazuje na život, jeho koloběh a hodnotu přátelství – úvahy
• dílo je nadčasové – chování společnosti
- Struktura díla:
o Dílo: 8 hlav
o Ke každé hlavě jedno hlavní téma
o Všechna témata na sebe navazují, stále jedna hlavní dějová linie, která je prokládána popisy, úvahami a autorskými poznámkami
o Čas: chronologický (nevrací se do minulosti)
- Subjektivní zhodnocení:
-Děj – pestrý
-Výběr slov – celé dílo dokázal napsat aniž by opakoval slova
-Kontrasty – proměna Oněgina a Taťány
- Některé popisy – nebyli příliš vkusně zvoleny
- Rozsáhlé zdlouhavé popisy
- Zastřelení Lenského – ukvapenost (byl jeho jediný přítel, později svého činu litoval)"

Práce obsahuje tabulky.
Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdrojů: http://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%ADdn%C3%ADci, http://www.volny.cz/michalmulac/denik/maj.htm.