1.	Co znamená pojem života pro každého z nás

2.	Životní ambice a životní očekávání lidí

3.	Může být láska, rodina nebo manželství smyslem života

4.	Povolání a pracovní činnost jako důvody, pro které stojí za to žít

5.	K čemu může vést ztráta životního smyslu

6.

Závěr

“ Může být láska, rodina nebo manželství smyslem života

Stále více lidí určuje jako smysl života svou rodinu. Uvědomme si, kolik z nich " žije " jen díky tomu, že se těší na chvíle strávené se svou rodinou a dětmi. Někoho nezajímá, jak je ohodnocen ve svém zaměstnání (má-li v;bes nějaké), nebo jaké má společenské postavení, ale štěstí svých dětí a rodiny by nevyměnil za nic.
V minulosti bylo manželství " institucí ", kterou se účastníci zabezpečovali především existenčně, ve smyslu hmotného zabezpečení. Láska nebyla rozhodující a lidé zpravidla ani nečekali, že manželský život jim díky manželské lásce dá vědomí smysluplnosti životní činnosti a životní spokojenosti. Ideálem nebývala láska a manželství z lásky, ale " dobrá partie ", tj. bohatý ženich nebo nevěsta. Smysl života tehdy nebyl dáván do souvislosti s manželstvím a rodinným životem, ale byl často utrpením. Tehdejší " velké lásky " se zakládaly na sexuální přitažlivosti, zatímco dnešní mladí lidé při hledání smyslu života velmi často myslí na šťestí v lásce a šťastný rodinný život. Není tomu ale vždy přesně tak.

Povolání a pracovní činnost jako důvody, pro které stojí za to žít

Aby pracovní činnost mohla být tím významným zdrojem vědomí, že stojí za to žít, musí být splněny některé podmínky. Je důležité, aby lidé byli velmi spokojeni se svou prací, a také musí mít pocit, že jejich činnost je někomu prospěšná. O mnoha povoláních platí, že i „ sucharská " povolání mají své významné emocionální hodnoty. Nejdůležitějším faktorem, který ovlivní člověka, zda pro něj má jeho povolání velký význam, je bohatství prožitků s nimi spojených. To, co prožívá při své práci právník, učitel nebo instalatér, je pro každého z nich důvodem, pro který stojí za to žít.
Velmi důležité jsou také vztahy na pracovišti i mimo ně. Je samozřejmé, že cítí-li se někdo dobře v kolektivu přátel na svém pracovišti, odráží se tento stav na jeho chování doma i jinde. Samozřejmě, takový člověk se svým životem spokojen asi bude. Je stále však mnoho lidí, u kterých je tomu naopak. Je také velmi zajímavé pozorovat sebehodnocení studenta, lékaře, topiče a třeba inženýra. I kdyby se všichni " jako rovný s rovným " setkali třeba na zábavě nebo na fotbale, všude se projeví jejich specifický názor o sobě, určený hlavně jejich pracovním začleněním. A na tom, zda jsou s tímto začleněním spokojeni, zda se sami vnímají jako úspěšní, závisí to, zda jsou spokojeni se svým životem."

Katedra společenských věd.
Práce obsahuje velké množství překlepů.