1.

Úvod

2.	Pojem eutanazie

3.	Hledání hranic

4.	Ano či ne?

5.

Závěr

"Ano či ne?
Je zřejmé, že ruku v ruce s rostoucími pokroky v medicíně budeme muset hledat nové odpovědi, hranice a řešení na vznikající otázky související s etikou a křesťanskou odpovědností za stvořený svět. Bůh povolal člověka k životu aby naplňoval své osobní možnosti a snažil se dosáhnout dokonalosti. Člověk musí zůstat věrný tomuto svému cíli i přes nouzi, obtíže a utrpení, neboť „jeho tělesný život stále nese a chrání povzbuzování Boha, jenž ručí za smysl jeho života.“2 Přesto však neexistuje žádný důvod, pokud by již nějaký život nedával smysl a byl jen beznadějným utrpením, takový život mimořádnými prostředky déle udržovat. Stejně tak upuštění od neúspěšných oživovacích opatření pacientů v kómatu či upuštění od umělé výživy není eutanazie a není to ani neetické..Vrátíme-li se ovšem zpět k aktivní eutanazii, je jednoznačné, že toto řešení je, byť v sebetrýznivějším stavu, nepřípustné. Existuje však tzv. argument obecného blaha, kde je definován důvod, který eutanazii ospravedlňuje. Je to „osvobození pacientů bez naděje na uzdravení od trvalých trýznivých bolestí.“3 Všechny ostatní důvody jsou však vyloučeny. I přes tento způsob ospravedlnění je však naprosto nemyslitelné uvažovat o jakémkoli, byť jen výjimečném, oficiálním schválení či povolení přímé eutanazie. Hrozí totiž, že by takovým krokem vznikl precedent a eutanazie by byla legalizována a stala se normou. Toto by mělo nedozírné následky nejen z důvodu pravděpodobného a lehkého zneužití (např. na postižené a nemocné osoby, které třeba ani samy netrpí, ale jsou pro někoho přítěží) ale také proto, že staří, nemocní či bezmocní lidé by se mohli začít podvědomě cítit být tlačeni k tomuto řešení, aby „nepřekáželi a nebyli na obtíž“ ostatním. V dnešní době kultu „mladosti a tvůrčí síly“ začíná být bohužel poněkud jiná všeobecná morálka a staří lidé by toto mohli začít cítit jako řešení, které se od nich očekává…"

Seminární práce do předmětu Morální teologie na VOŠ.