1.	Základní údaje o obci Dolní Lutyně

2.	Potravinářské nákupní středisko v Dolní Lutyni

3.	Vývoj situace

4.	Otázka finančních zdrojů

5.	Základní informace o druhém řeznictví

6.	Vnější design

6.1.

Budova

6.2.	Vstupní prostory

6.3.	Výkladní skříně

6.4.	Informace v nápisech

6.5.	Parkoviště

7.	Vnitřní design

7.1.

Osvětlení

7.2.	Mikroklimatické podmínky

7.3.	Hudební kulisa a hluk

7.4.

Vůně

7.5.	Materiály a barvy

7.6.	Dispoziční řešení

7.7.	Prezentace zboží a rozmístění sortimentu

7.8.	Kvalita sortimentu

7.9.	Označení zboží a ceny

7.10.

Obchodní zařízení

7.11.

Doplňkové služby

8.

Personál

9.

Sortiment

"Dnes už je jen otázkou diskuze s jakým cílem u nás firma Pramen IKA Morava Sever začala podnikat. Zda měla opravdu zájem tady dlouhodobě fungovat nebo tuto prodejnu vést takovým způsobem, aby lidé byli nuceni nakupovat jinde, pokud možno v Orlovských supermarketech. Odpověď se už asi nikdy nedovíme.
Ale jak to tak v naší republice, snad s výjimkou Prahy a možná i některých dalších velkých měst bývá, místní hromadná doprava nefunguje podle našich představ, a tak i dostupnost těchto nákupů jinde je pro spoustu lidí nízká. Ne všichni obyvatelé Dolní Lutyně mají auto. Když přihlédneme i k tomu, že poměrně velkou část představují důchodci, je patrné, že tato situace byla pro obecní úřad nepřijatelná. Ten se dokonce několikrát s firmou Pramen IKA Morava Sever snažil dohodnout, ale marně.
Ale zpět k naší samoobsluze. Tato firma ať už z důvodů finančních nebo jiných postupně přerušila vztahy s dodavateli zboží delší trvanlivosti a nízkou obrátkovostí (tržby byly do sídla firmy posílány, ale už z nich nebylo dodavatelům placeno, takže tito postupně přestali zboží dodávat) a dále odebírala pouze pečivo, některé mléčné výrobky a něco málo ovoce a zeleniny. Nevyhnutelně tedy zboží z regálů začalo mizet. Tento proces se započal někdy v měsíci květnu tohoto roku. Personál prodejny nejprve zbylé zboží „aranžoval“ do předních částí regálů, později přistoupil i k takovým opatřením, jako bylo odstranění dvou regálů, aby to nevypadalo tak hrozivě.
Stejně se situace vyvíjela i v prodejně masa a uzenin, kde vedoucím byl již velmi dlouhá léta (od počátku, tedy 22 let pan Mirko Solák. Koncem června už nebylo možno koupit ani to pečivo a v řeznictví měli pouze jednu roli šunky a pár konzerv. Pan Mirko Solák, který tam jako poslední z osmi zaměstnanců doprodával tuto chabou nabídku, byl značně zdrcen očekávaným ukončením činnosti. Vyvstával pro něj obrovský existenční problém - jak uživit rodinu, jak si případně najít nové zaměstnání, když severní Morava a zvláště okres Karviná patří k místům s nejvyšší nezaměstnaností v České republice.
Smlouva Pramenu IKA Morava Sever vypršela dnem 30.června 1999. Celý měsíc červenec bylo zavřeno. Novým zájemcem o prostory samoobsluhy a lahůdek byla firma PR Market s.r.o. se sídlem v Třinci a svými prodejnami typu „Koruna“. Ta nejprve provedla dílčí úpravy a již 14.července zahájila prodej. Její první a zaváděcí nabídka byla vcelku uspokojivá a dlužno dodat, že se ještě stále zlepšuje. Ale to bych odbočovala.
I přes svoji tíživou situaci se pan Solák nevzdal, zařídil si živnostenský list a „svoji provozovnu“ o rozloze 110m² včetně rampy si od Pramenu Orlová pronajal . Ten toto jeho rozhodnutí jenom uvítal, protože o tyto prostory PR Market zájem neprojevil.

Otázka finančních zdrojů
Díky toho, že se jedná o pronájem, nebylo potřeba získávat kapitál pro zřízení a zařízení prodejny. Po dlouholeté zkušenosti už nebylo nutno získat dodavatele a teprve ověřovat jejich spolehlivost. Se dvěma hlavními dodavateli se pan Solák zná dobře i osobně, a proto je poměrně snadno přesvědčil pro obnovení dodávek. Po červenci, kdy bylo zavřeno a zaměstnanci na povinné dovolené bylo už během prvního týdne v srpnu opět možno přivítat první „staronové“ zákazníky."

Tato práce obsahuje tabulky. Čistého textu v práci je cca 7 stran.