1.	Cíle práce

2.	Teoretická část

2.1	Anatomie a fyziologie systému

2.1.1

Neuron (nervová buňka)

2.1.2

Funkční kontakty neuronů - synapse

2.1.3

Poškození a regenerace neuronů

2.1.4

Neuralgie

2.1.5

Funkční projevy nervového systému

2.1.5.1

Reflex

2.1.5.2

Podnět (stimulus)

2.1.5.3

Akční potenciál

2.1.5.4

Inhibice

2.2	Patofyziologie onemocnění

2.2.1

Epidemiologie

2.2.2

Etiopatogeneze

2.3	Klinický obraz

2.3.1

Symptomatologie

2.3.2

Typy průběhu nemoci

2.4	Vyšetřovací metody

2.4.1

Vyšetření očního pozadí

2.4.2

MRI (magnetická rezonance)

2.4.3

Vyšetření mozkomíšního moku (likvoru)

2.4.4

Vyšetření evokovaných potenciálů (EP)

2.5

Léčba

2.5.1

Léčba akutní ataky (relapsu) nemoci

2.5.2

Dlouhodobá léčba v remitentním stadiu, kdy se střídají ataky a remise RS

2.5.3

Léčba ve stadiu chronické progrese

2.5.4

Léčba primární progrese

2.5.5

Léčba maligní RS

2.5.6

Symptomatická léčba

2.6	Režimová opatření

2.7

Prognóza

3.	Praktická část

3.1

Metodika

"2.7 Prognóza
Průběh onemocnění je závislý na formě RS. Vzhledem k současným znalostem o časné a nevratné axonální lézi je dnes obecně doporučováno včasné zahájení léčby (heslem se stává "time is axon"), a maximálně intenzivní léčebná snaha se tak přesouvá do úvodních stadií RS. Obecně zhoršujícím faktorem je prodělaná infekce, proto se u pacientů s RS snažíme likvidovat jakákoliv infekční ložiska a všechny infekty důsledně léčíme, neboť nespecificky aktivují imunitní systém. Gravidita a laktace dříve nebyla pacientkám doporučována, s dnešními možnostmi léčby je gravidita v době stabilizované fáze choroby možná, při akutním zhoršení se ihned po porodu začíná s léčbou, laktace je doporučována nejvýše po dobu 3 měsíců. Hormonální antikoncepce ani hormonální substituční terapie není kontraindikována. (21)


3 PRAKTICKÁ ČÁST

RS je demyelinizační onemocnění nervových vláken centrální nervové soustavy (CNS), obvykle charakterizované opakujícími se atakami jedné nebo více ložiskové neurologické dysfunkce (1).
Klasické příznaky RS záleží na umístění plak (oblastí narušené myelinové pochvy) a mohou mezi ně patřit poruchy vizu, nystagmus, dysartrie, slabost nebo centrální paréza jedné nebo více končetin, spasticita, snížené vnímání vibrací a polohocitu, snížená prostorová orientace, poruchy koordinace, intenční třes, a dysfunkce močového měchýře (2).
Fyzické postižení spojené s RS je odrazem neurologického deficitu a je obtížné je měřit. Standardní stupnici míry postižení (DSS) navrhl Kurtzke (3) v roce 1955 a v roce 1983 ji rozšířil tak, aby zahrnovala i jemnější změny zdravotního stavu pacienta (EDSS). Tato stupnice pro hodnocení míry postižení, způsobeného RS, používána nejčastěji, viz. tab. číslo: 2. Stupnice je využívána jako prostředek zaznamenání většiny toho, co je známo o přirozeném průběhu nemoci.
Normální stav je 0, maximum je hodnota 10, tj. je smrt z důvodů RS Pro lepší orientaci, při sestavování terapeutického plánu, je vhodnější rozdělení pacientů podle Kurtzkeho stupnice do 4 kategorii:
• lehké postižení ( Kurtzke 0.-2.0 )
• střední postižení ( Kurtzke 3.-4.0 )
• těžké postižení ( Kurtzke 5.0 – 8,0)
Dále lze hodnotit stupeň postižení funkce jednotlivých systémů na základě neurologického vyšetření (12). Posuzujeme většinou 8 funkčních systémů: pyramidový, mozečkový, mozkového kmene, senzitivní, střeva a funkce močového měchýře, vizuální a zraková funkce, mentální a mozková funkce, a další. Každý systém hodnotíme samostatně a vyhodnocujeme celkový stav nemocného, podle kterého směřuje rehabilitační plán, viz. příloha č. 7."

Čistý text dosahuje 38 stran. Práce obsahuje tabulky a grafy.
Jedná se o závěrečnou diplomovou práci na Vyšší zdravotnické škole v Mostě.