1.

Úvod

2.	Proč asertivita a co si pod tímto pojmem představit

3.	Co nám asertivita umožní a jaká je filosofie této techniky

4.	Agresivita

5.	Neverbální komunikace

6.	Verbální komunikace

7.	Sebeotevření

8.	Základní asertivní práva

9.	Popis a porovnání pasivního, asertivního a agresivního jedince

9.1.	Pasivní typ jedince

9.2.	Agresivní typ jedince

9.3.	Asertivní typ jedince

10.

Závěr

"Tyto výsledky lze velmi jednoduše použít jako názorný příklad nezbytnosti asertivního chování ve schopnostech a dovednostech managera. Položky č. 2,5,6,7 společně s dalšími vlastnostmi tvoří celek, který je v poslední době nazýván asertivitou.
Další příklad se týká mých vlastních zkušeností, kdy při snaze získat perspektivní zaměstnání jsem absolvoval několik konkursů. Mohu bezpečně prohlásit, že v dotaznících či pohovorech se problematika asertivity objevovala prokazatelně velmi často.

4.3.2. Proč asertivita a co si pod tímto pojmem představit
Slovo asertivita je převzato z angličtiny, navíc je to termín spojený až s posledním vývojem a pokrokem v oblasti psychologie a proto ho většina lidí stále ještě nemůže najít v žádném slovníku cizích slov. V angličtině má toto slovo několik významů. Pro problematiku tohoto pojednání bude tento pojem používán ve smyslu :
- schopnosti uhájit si právo být svůj a přitom respektovat toto právo i u ostatních, - schopnosti uhájit si svůj pohled na svět, ale nevnucovat ho druhým, - schopnosti komunikovat s ostatními tak, abychom prožívali pocit tvořivé uvolněnosti v sociálním kontaktu.
Je mnohé, co nám asertivita sama o sobě nevyřeší. Co však umožní určitě, je postupné znovuobjevování vlastní hodnoty, sebe jako svobodného člověka.
Asertivní, tedy zdravá komunikace, je věc významná pro rozvoj jedince, pro tvorbu kvalitních vztahů a navíc vysoce pozitivně ovlivňuje atmosféru v jakékoli sociální skupině. Dříve bylo často slyšet proklamace o jedinečnosti osobnosti a nutnosti jejího respektování. Přesto praxe v minulosti i dnes většinu těchto vyhlášení neguje. Nejde přece jen o to mluvit nebo usnášet se na tom, co je správné, či jak by mělo probíhat. Jde docela prostě jen o uplatňování těchto všech zásad v našem každodenním životě. Způsob komunikace, kterému je od mládí většina z nás vystavována, má silně manipulativní charakter. Nemyslím jen způsob dialogu centralizované moci s občany, ale i komunikaci už v rodině samé. Prostředkem manipulace je neustále navozovaný pocit viny, který vyplývá z faktu, že to, co chci není dobré nebo na to nemám nárok (že vlastně já nejsem v pořádku).
Tento její způsob přirozeně deformuje vztahy a narušuje zdravé vazby, neboť vytváří podmínky pro neustálý pocit ohrožení a frustrace ze sociálního kontaktu. Vznikají konfliktní vztahy a na první pohled neproniknutelné bariéry mezi lidmi. Asertivní chování dává ideální možnost sladit práva svobody několika osobností v kolektivu.
Musíme si uvědomit, že při komunikaci s druhými lidmi nejen mluvíme, ale hlavně ji prožíváme. I když se to může brát jako zřejmá pravda, bude velká většina lidí překvapena, kolik našich problémů vyplývá právě z toho, že tuto oblast nezvládáme, nebo jí vůbec nerozumíme. Lze si pod tímto představit nezvládnutí vlastních pocitů, neschopnost je projevit, hovořit o nich."