1.

Úvod

2.	Sociálně patologické jevy

2.1	Příčiny sociálně patologických jevů

2.2	Sociálně patologické jevy na 1. stupni ZŠ

3.	Formy primární prevence – nespecifická a specifická

3.1	Nespecifická primární prevence

3.2	Specifická primární prevence

3.3	Problematika objektivního hodnocení efektivity primární prevence

3.4	Realizovaná primární prevence

4.	Obecné možnosti zvýšení efektivity primární prevence

4.1	Výchova jako enkulturace a socializace

4.2	Výchova jako kultivace člověka

5.

Rodina

5.1	Negativní změny v rodinách v posledních desetiletích

5.2	Funkce rodiny, výchovné styly

5.3	Rodina, výchovné styly a nebezpečí závislostí

6.

Škola

7.	Závěr teoretické části

8.	Praktické možnosti realizace MPP

8.1	Nabídka volnočasových aktivit školou nebo zájmovými organizacemi

8.2	Využití nabídky vzdělávacích center, nadací či občanských sdružení

8.3	Besedy s odborníky

8.4	Vlastní projekty školy

9.	Příklady realizace prevence sociálně patologických jevů formou projektového vyučování

9.1	Moje práva a povinnosti

9.2

Robinsoni

9.3	Dívčí hrad – Pálava

9.4	Nenič své tělo

9.5	Moje první a poslední cigareta

9.6

Vandalové

9.7	Shody a rozdíly

10.	Aktivity zaměřené na smysluplné trávení volného času

11.

Závěr

12.	Použitá literatura

"3.2. Specifická primární prevence
Specifická primární prevence je již zaměřena proti konkrétním sociálně patologickým jevům, jednak závislostem látkovým - konzumaci alkoholu a tabáku, případně marihuany (i když ta se naštěstí prozatím na prvním stupni ZŠ vyskytuje jen minimálně), tak i závislostem nelátkovým – závislosti na informačních technologiích (počítačích, internetu, mobilních telefonech). Ač se to nezdá příliš pravděpodobné, jsou žáci ve věku kolem 12 let již vystaveni nebezpečí různých sekt. (Některé sekty se snaží využívat a zneužívat nezkušenost dětí s touto problematikou a snaží se maximálně připoutat mladé. Pokud se jim to podaří, pro dotyčného pak prakticky neexistuje cesta zpět [14].) Důležitou součástí specifické primární prevence je i prevence šikany (podrobně je tato problematika rozebrána v Minimálním preventivním programu a v Krizovém scénáři zpracovanými na naší škole [15]) a gamblingu. (Tento problém by oficiálně na prvním stupni ZŠ neměl vůbec existovat, zákon stanovuje minimální věk pro přístup do heren na 18 let, zkušenosti však ukazují, že především ve městech je v odpoledních hodinách často tolerováno hraní dvanáctiletých dětí (někdy i mladších, často se souhlasem rodičů.)

3.3. Problematika objektivního hodnocení efektivity primární prevence
Jedním z největších problémů primární prevence (a základním důvodem nedostatku finančních prostředků pro tento segment prevence) je velká obtížnost a mnohdy až nemožnost objektivního vyhodnocení efektivity primární prevence. Zatímco u sekundární a terciární prevence není problémem vyhodnotit, kolik procent klientů z rizikových skupin nezačalo nikdy drogy užívat respektive se rozhodlo pro abstinenci, u primární prevence takové vyhodnocení možné není. Pokud bychom opravdu chtěli primární prevenci vyhodnotit tímto způsobem, znamenalo by to, že bychom jako referenční museli vzít školu, na které se žádná primární prevence nerealizuje. Takový experiment by pochopitelně byl z etického hlediska zcela nepřípustný [16].
Bohužel právě nemožnost objektivně a statisticky vyhodnotit účinnost a efektivitu primární prevence je důvodem, proč je na primární prevenci věnováno málo prostředků, podstatně méně než na prevenci sekundární a terciární. To je podle mého názoru velmi závažná chyba, děti školou povinné jsou podstatně lépe výchovně ovlivnitelné než třeba středoškoláci."