1.

Úvod

2.	Obchodní závazkové vztahy

2.1.	Vývoj platné právní úpravy

2.2.	Vznik obchodního závazkového právního vztahu

2.3.	Změna obsahu závazkových obchodních vztahů

2.4.	Zánik obchodního závazkového vztahu

2.4.1.

Zánik závazku splněním

2.4.2.

Ostatní způsoby zániku závazků

3.	Systém právní úpravy

3.1.	Obchodní zákoník

3.2.	Občanský zákoník

3.3.	Vztah obchodního zákoníku k zákoníku občanskému

3.3.1.

Skupiny smluv

3.3.2.

Obchodní zvyklosti

4.	Aktuální problémy současné právní úpravy České republiky

4.1.	Harmonizace českého práva s právem evropským

4.2.	Evropské právo obchodních společností

4.3.	Možnost sjednocení právní úpravy obsažené v obchodním a občanském zákoníku

5.

Závěr

"2.2. Vznik obchodního závazkového právního vztahu
Problematika právních závazků v soukromoprávní oblasti vychází z občanskoprávních závazků. Je tedy upravena v zákoně č. 40/1964 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších. V § 489 občanského zákoníku jsou uvedeny způsoby možného vzniku závazkového právního vztahu cituji: "závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody,
z bezdůvodného obohacení, nebo z jiných právních skutečností uvedených v zákoně." Jak je uvedeno, nejčastějším vznikem právního závazku jsou smlouvy.
Obchodní smlouva je jednou z právních skutečností, které zakládají obchodní závazkový vztah. Smlouvu lze charakterizovat jako shodný projev vůle minimálně dvou stran, kterých se týká a které ji uzavírají. Smlouva se skládá ze dvou právních úkonů a to:
- jednání
- vlastní uzavření smlouvy
Každá smlouva je minimálně dvoustranným právním úkonem. To znamená, že
k tomu, aby byla platná je třeba alespoň dvou stran. Jak již bylo naznačeno, smlouva nemusí být pouze dvoustranným právním úkonem, ale i úkonem vícestranným. Jako názorný příklad může posloužit ustanovení § 751 a následující ObchZ. Tímto ustanovením jsou upraveny vícestranné závazkové vztahy v mezinárodním obchodu. Dále se o nich nezmiňuji, ale to nic nemění na tom, že se jedná o vícestranné obchodní vztahy.
Samozřejmě zde platí podmínka, že smlouva je uzavřena platnými právními úkony. Právní úkon je platný, jsou li splněny zákonné požadavky na náležitosti vůle
a jejího projevu uvedené v § 37-40 občanského zákoníku. To znamená, že právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, musí mít dostatečně srozumitelný a určitý obsah. Nesmí být v rozporu se zákonem, nebo ho obcházet. Dále se nesmí příčit ani dobrým mravům. Také musí být učiněn pouze osobami, které mají způsobilost k právním úkonům. Pokud smlouva nebude obsahovat některou z výše uvedených náležitostí právního úkonu, bude se jednat o smlouvu neplatnou. Smlouva bude neplatnou i tehdy, pokud obsahuje závazek, který není možné splnit už v době jejího vzniku. Zároveň je nutné, aby měla smlouva písemnou formu tam, kde to požaduje obchodní zákoník, nebo tam, kde jedna ze stran projevila vůli, aby smlouva byla uzavřena písemně.
Ve smluvním vztahu si jsou smluvní strany rovny. To znamená, že ani jedna ze smluvních stran není nadřazena druhé a z této pozice síly nesmí být žádná ze stran
k ničemu nucena vůlí jiné strany. Smluvní svoboda je základ pro svobodné podnikání
a tržní systém, v němž je cena určena zákonem nabídky a poptávky."

Písemná práce k modulu Právo v podnikání - Brno International Bussines School.