1.	Membránový transport

2.	Přenos malých molekul

2.1	Prostá = volná difuze

2.2	Přenašečový transport

2.3	Membránové kanály

3.

Transport

3.1	Mechanismus oxidativní fosforylace

4.	Formy aktivního transportu

4.1	Primární aktivní transport

4.2	Membránový potenciál

4.3	Sekundární aktivní transport

4.4	Protonová pumpa

5.	Transport makromolekulárních látek

5.1	Endocytóza

5.2	Receptorová endocytóza

5.3	Průběh endocytózy cholesterolu

5.4

Exocytóza

5.5	Transcytóza

6.	Cílený transport látek do buňky

"Transport
1) pasivní – přenos látek po koncentračním spádu (z kopce)
2) aktivní + energie – proti koncentračnímu spádu, čerpání energie
- difůze – pasivní
- membránové, iontové kanály – pasivní
- vlastní přenašeče – pasivní i aktivní – prolínání
ATP – adenosintrifosfát (buněčné palivo)
- univerzální nositel a dodavatel energie v buňce
- makroergní fosfátové vazby – vysoký obsah uvolnitelné energie
- většina ATP vzniká z energie uvolněné oxidací živin – v procesu oxidativní fosforylace na vnitřní membráně mitochondrií
- organický aniont (má náboj), malá molekula, volně difunduje cytoplazmou, dostává se tam kam je třeba, nemůže volně projít membránou – náboj, každá buňka si musí ATP vyrábět
- červené krvinky – nemají mitochondrie – probíhá glykolýza (výroba ATP) – rozklad glukózy v cytoplazmě

Mechanismus oxidativní fosforylace
- vznik ATP
- elektrony pocházející z oxidace molekul potravy jsou přenášeny řadou přenašečů (elektrotransportní resp. dýchací řetězec) – uvolněná energie využita k transportu protonů přes membránu – vzniká gradient protonů
- 1. fáze – uvnitř mitochondrie (mitochondriální matrix – oxidace molekul potravy – vznik vysoko rychlostních molekul, přenašeči jsou protonové pumpy, načerpání protonu do membránového prostoru
- Výsledek: vznik přebytku gradientů protonu v membránovém prostoru, vracení zpět
- 2. fáze – protony nashromážděné mají tendenci se vracet zpátky, tlačí na membránu, vrací se přes enzym ATP-syntáza (enzym který se roztáčí), návrat protonů, vznik ATP z ATP-syntázy, tok protonů zpět do koncentračního spádu přes membránu resp. přes protein, vznik ATP uvnitř když se chce dostat ven tak musí vylézt ven překonat membrány s přenašeči do cytozolu kde ATP difunduje a předává energii na potřebné místo, účinnost až 40%

Formy aktivního transportu
- primární – přímá spotřeba energie ve formě ATP – rozlousknutí ATP, využití energie
- sekundární – využití energie membránového potenciálu
Primární aktivní transport
- pumpy poháněné ATP (tzv. ATP-ázy) – čerpání iontů = iontové pumpy – transmembránový přenašeč, protein, existuje fyzicky, zdvojená funkce (pracuje jako enzym který štěpí ATP (ATP-ázy) + hned využití energie
- sodíko-draslíková pumpa – typ iontové pumpy, nejvýznamnější v živočišné membráně, protein který sedí v plazmatické membráně, štěpí ATP za čerpání sodné ionty ven a draselné ionty dovnitř, podíl na vzniku membránového potenciálu živočišné buňky

Membránový potenciál
- nerovnoměrné rozložení náboje a iontů na obou stranách plazmatické membrány živočišné buňky
- stav podmíněn: činností Na/K pumpy + selektivní propustnost plazmatické membrány
- odvození – Na/K pumpy – mimo buňku je nadbytek sodných iontů, uvnitř vlivem činnosti pumpy vzniká nadbytek draselných iontů, tlakem dojde k náhodnému otevření kanálů pro draslík a malinká část uniká ven, ven se dostává přebytek kladného náboje, ven kladně a uvnitř záporně, pro sodné ionty není membránka propustná, výsledek: unikají draselné ionty způsobili rozdíl v náboji
- má elektrochemický charakter, uvnitř K+ a venku Na+
- stav napětí na membráně
- 2 složky: napětí (elektrická síla) a koncentračních gradientů (chemická síla)
- tendence změnit tento stav, potenciální pohyb – intenzivně využívá
- sodné ionty – záporný náboj přitahuje kladné náboje z venku, elektrická síla je žene dovnitř buňky"