1.	Dětství a mladí

2.

Rodina

3.	Počátek vlády

4.	Sňatek s Markétou

5.	Náboženské války

6.	Občanské války

7.	Situace ve Francii

"Ušetřeni zůstali jen Ludvík de Condé a královský ženich Jindřich Navarrský pod podmínkou, že přestoupí na katolickou víru. Déle vzdoroval Condé, o Jindřichovi se tvrdilo, že přestoupit na jinou víru pro něho bylo snadné, šlo mu spíše o život, než o obranu víry. Stal se z něho tzv. „vznešený zajatec“, z příkazu Kateřiny byl neustále zaměstnáván jejími dvorními dámami, zprvu se nesnažil ani utéct. Pro tento laksní přístup panoval, názor, že navarrský král je lehkomyslný a dává přednost zábavě před bojem za svou víru. To Jindřichovi vyhovovalo. Nikdo přece nebude usilovat o jeho smrt, když nebude představovat nebezpečí. Nepřátelé ho ale podceňovali. Jindřich Navarrský si byl vědom toho, že kdyby všichni synové Kateřiny Medicejské zemřeli bez potomků, měl by nárok na trůn. Hrozilo mu tedy reálné nebezpečí. Dva roky zahálel u dvora, zatímco se bavil, formovala se administrativa i vojska hugenotů. Začal mít výčitky a pomýšlel na útěk. Král stále slábl a 31. 5. 1574 zemřel. Králem se stal jeho bratr vévoda z Anjou, jako Jindřich III . Roku 1576 se Jindřichu Navarrskému podařilo uprchnout. Odvolal svoje zřeknutí víry a postavil se do čela hugenotů. Při útěku mu prý pomáhala i Margot, která vždy byla více jeho přítelkyní než manželkou. Jindřich utekl nejprve „nanečisto“ a hned se vrátil, aby všichni usoudili, že dvůr neopustí, aby se stal vojákem. Jeho zajetí se uvolnilo a on potom využil vhodné chvíle a byl pryč. Stoupl tak v ceně, hugenoté měli po dvou letech opět vůdce i nadšení do dalších bojů.
Jindřich III. byl homosexuál , choval se zženštile, jako pravý vůdce se proto katolíkům jevil spíše Jindřich de Guise, zvaný též jako „Zjizvený“. Ten v reakci na útěk navarrského prince zformoval Katolickou ligu, která měla hájit zájmy římské církve ve Francii. Ve skutečnosti kalkulovali s tím, že po případném vymření rodu Valois po meči, ovládnou trůn. Střídavé úspěchy obou stran a všeobecné vyčerpání vedlo v roce 1576 k míru podepsaném v Beaulieu, který garantoval náboženskou svobodu. Prázdná královská pokladna ovšem konečné řešení nedovolovala. To potvrzovalo fakt, že Kateřina Medicejská i její synové stáli většinou uprostřed politického i náboženského spektra, za což si vysloužili spíše pohrdání a nenávist."