1.

Úvod

2.	Znevýhodnění dělíme z hlediska

2.1.

Vzniku

2.2.

Způsobu

2.3.

Druhu

2.4.	S ohledem na druh postižení (handicapu

3.	Situaci znevýhodněného člověka posuzujeme z hlediska

4.	Cíl speciální pedagogiky

4.1.	Socializace

5.	Speciální pedagogická prevence

6.	Speciální pedagogická diagnostika

7.	Speciálně pedagogické nápravné metody

8.	Pedagogicko-psychologické poradenství v ČR

9.	Speciálně pedagogická diagnostika

9.1.	Speciálně pedagogická diagnostika

9.2.	Diagnostika dle období vývoje

10.	Metody ve speciální pedagogice

11.	Pedagogická integrace

11.1.

Vytváření podmínek pro integraci

11.2.

Integrace s ohledem na věk

12.	Somatopedie

13.	Oftalmopedie

14.	Surdopedie

14.1.

Klasifikace sluchových vad

14.2.

Komplexní péče o sluchově postižené

14.3.

Specifika výchovy sluchově postiženého dítěte

15.

Logopedie

15.1.

Dle příznaků dělíme poruchy řeči

15.2.

Systém logopedické péče v ČR

16.	Psychopedie

16.1.

Příčiny vzniku mentální retardace (MR) dle způsobu postižení

16.2.

Příčiny vzniku MR dle doby

16.3.

Klasifikace MR dle stupně postižení

16.4.

Typy MR podle druhu chování

17.

Etopedie

17.1.

Klasifikace poruch chování

18.	Péče o jedince s poruchami chování

18.1.

Zařízeními pro výkon výchovy jsou

19.	Preventivně výchovná péče

19.1.

Středisko výchovné péče (středisko)

20.	Specifické poruchy učení a chování

20.1.

Osoby s více vadami členíme do tří skupin

20.2.

Autuismus

20.3.

Specifická vývojová dyslexie

20.4.

Specifické poruchy učení a chování dělíme

20.5.

Příčiny specifických poruch učení

20.5.1.

Lehká mozková dysfunkce

20.5.2.

Dědičnost

20.5.3.

Kombinace lehké mozkové dysfunkce a dědičnosti

20.6.

Diagnostika v pedagogicko psychologické poradně

20.7.

Formy vzdělávání a poskytování reedukační péče vychází

20.8.

Obecně platné zásady pro děti se specifickými poruchami učení

"1. ÚVOD
Po roce 1989 se u nás začala prosazovat integrace neboli inkluze, což je vzdělávání dětí se zdravotním postižením v běžných třídách. Integrace snadnější u dětí s tělesným a smyslových postižením než u mentálně postižených. Speciální pedagogika je pedagogická disciplína, je to věda o zákonitostech speciální výchovy, vzdělávání osob, které pro své znevýhodnění vyžadují speciální přístup, podporu při uplatnění v životě.
Orientace speciální pedagogiky na:
1. výchovu a vzdělávání
2. pracovní a společenské uplatnění
3. rozvoj osobnosti zdravotně a sociálně znevýhodněných osob:
postižených, handicapovaných
Z hlediska vzdělávání: děti, mládež (osoby) se speciálními vzdělávacími potřebami -Jde o osoby od narození po stáří.
Znevýhodnění = postižení, vady, závady, odchylky, oslabení, poruchy.

2. ZNEVÝHODNĚNÍ DĚLÍME Z HLEDISKA
A) vzniku na
1. vrozené
2. získané během života,
B) způsobu na
1.orgánové
2.funkční
C) druhu na
1. tělesné
2. zrakové
3. sluchové
4. poruchy v oblasti komunikačních schopností
5. mentální (rozumové)
6. poruchy chování (narušení citové a sociální)
7. kombinované, sdružené
8. parciální (částečné)
D) s ohledem na druh postižení (handicapu) na
1. somatopedii
2. oftalmopedii
3. surdopedii
4. logopedii
5. psychopedii
6. etopedii
7. speciální pedagogiku osob s více vadami (kombinované postižení)
8. speciální pedagogiku osob s parciálními nedostatky.
Nabývá-li vada (defekt) sociální dimenze, stává se záležitostí společnosti, ne pouze jedince hovoříme o defektivitě. Nejde o stav trvalý, nýbrž zvratitelný, je mu možno předcházet (speciálně pedagogická prevence), což je cílem speciální pedagogiky.

3. SITUACI ZNEVÝHODNĚNÉHO ČLOVĚKA POSUZUJEME Z HLEDISKA:
1.příčiny vzniku vady
2. věku osoby v době vzniku vady
3. délky trvání vady.

4. CÍL SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY:
1.max. rozvoj osobnosti znevýhodněné osoby
2. dosažení optimálního stupně socializace."

Práce je psána v bodech.