1.	Sociologie? K čemu?

1.1.	Kognitivní hledisko vlastní sociologii

1.2.	Rozdíly v přístupu k lidské zkušenosti z hlediska zdravého rozumu a sociologie

2.	Svoboda a závislost

2.1.	Omezení svobody

2.2.	Věci, za něž mohu děkovat své skupině

2.3.	George Herbert Mead

2.4.	Sigmund Freud

2.5.	Norbert Elias

2.6.	Referenční skupiny

3.

My a oni

3.1.	Alfred Schutz

3.2.	Dva typy blízkosti

3.3.	Imaginární komunita

3.4.	Norbert Elias

3.5.	Gregory Bateson

4.

Cizinci

4.1.	Mary Douglasová

4.2.	Erving Goffman

4.3.	Georg Simmel

5.	Spolu a zvlášť

5.1.	Co je to komunita?

5.2.

Komuna

5.3.	Organizace

5.4.

Max Weber

5.4.1.

Principy dobrého fungování dle Webera

5.4.2.

Důvody nefunkčnosti ideální organizace

5.5.	Totalitní instituce

6.	Darování a směna

6.1.	Vztahy z hlediska směny

6.2.	Talcott Parsons

6.3.	Georg Simmel

6.4.	Niklas Luhmann

6.5.	Richard Sannett

6.6.	Náhražky lásky

6.7.	Partnerský vztah v moderní době prochází značnou devalvací

7.	Moc a volba

7.1.	Druhy lidského chování

7.2.	Dosažení moci

7.3.

Autorita

8.	Sebezáchova a morální povinnost

8.1.	Vlastnictví

8.2.

Moc

8.3.	Konkurence

8.4.

Max Weber

8.5.	Stanley Milgram

8.6.	Anticipační servilnost

8.7.	Svět morálních závazků

9.	Stát a národ

9.1.	Občanská práva

9.2.	Legitimizace

9.3.	Rozdíl mezi národem a státem

9.4.	Nacionalismy

9.5.	Cíl kulturně nacionalistických tažení

"SVOBODA A ZÁVISLOST

Rozlišování svobody a nesvobody je nejběžnější z našich zkušeností.

Svoboda zn. schopnost rozhodovat a volit. Trest je pak potvrzení mé zodpovědnost za své činy (potvrzuje, že kdybych chtěl, nemusel jsem dané pravidlo porušit).

Omezení svobody:
1) I jiní lidé usilují o vlastní svobodu –„Jejich svoboda jakoby určovala hranice svobody mé.“ (str. 26) - konkurenční boj
2) Ke svobodnému jednání je třeba vlastnit určité prostředky – nejčastěji to jsou peníze. Svoboda je nejvíce omezena tím, kdo ve skutečnosti jsem.
- „Jsem „determinován“ – krácen na své nynější svobodě – svými min. činy.“ (str. 27)
3) „Skupina, v níž se cítím nejvíce doma, klade meze mé svobodě – činí mě na ní závislým kvůli mé svobodě.“ (str. 28)
- roli ve (i se) své skupině si člověk sám nevybírá

Věci, za něž mohu děkovat své skupině:
1) Zp. jakým rozlišuji mezi cíli, za nimiž stojí za to jít
2) Prostředky, jichž na cestě za svým cílem užívám
3) Relevance – zp. jakým rozlišuji lidi a věci, kteří se mi na cestě za svým plánem hodí
4) „Mapa světa“ – „Soubor realistických životních projektů vhodných pro lidi jako jsem já.“ (str. 30)

George Herbert Mead – internacionalizace skupinových norem, pojmy vnitřního a vnějšího Já.
- Vnitřní Já představuje schopnosti volby mezi alternativami a schopnosti nést zodpovědnost za své činy.
„Čím silnější je ´vnitrní já´dítěte, tím autonomnější se stává jeho osobnost.“ (str. 31)
- k oddělování vnitřního a vnějšího Já je třeba hraní rolí – rozvoj dvojznačného postoje (mít já – dívat se na své chování zvenčí, být já – kdo opravdu jsem?)
Sigmund Freud – zakladatel psychoanalýzy
- celý proces spontánního vývoje a org. lidských skupin je možné vyložit z hlediska potřeby kontrolovat projevy spol. nebezpečných pudů

Norbert Elias – zkušenost Já pochází z dvojitého protisměrného tlaku vnějšího a vnitřního Já."