1.

Úvod

2.

Konfucius

2.1.	Konfuciův život

2.2.	Devět klasických knih

2.3.	Charakter konfuciánské filozofie

2.4.	Mravní ideál

2.5.	Stát a společnost

3.

Lao'c

3.1.

Život

3.2.	Tao a svět - tao jako princip

3.3.	Tao jako cesta mudrce

3.4.	Stát a společnost

3.5.	Další vývoj taoismu

4.	Mohismus a další směry

4.1.

Muo Ti

4.2.

Sofisté

4.3.	Neomohismus

4.4.

Legisté

5.	Velcí Konfuciovi žáci

5.1.

Mencius

5.2.

Sün-c'

5.3.	Kniha Čung Jung

6.	Další vývoj

6.1.	Filozofie čínského středověku

6.1.1.

Wang Čchung

6.1.2.

Nauka o jinu a jangu

6.2.	Buddhismus v Číně

6.3.	Období neokonfucianismu

6.4.	Charakter a význam čínské filozofie

"II. Lao-c‘
Život
Lao-c‘ se narodil roku 600 př.n.l. Byl tedy jen o jednu generaci starší než Konfucius, oba zásadním způsobem ovlivnili téměř současně a prý se jednou dokonce osobně setkali.
Jeho rodné jméno je Li (Lao-c‘ je jméno, které přijal později a znamená Starý mistr). Hleděl si tao a ctnosti. Cílem jeho učení je zůstat skryt a beze jména.

Tao a svět – tao jako princip
Tao je základní pojem filozofie Lao-c’a, znamená buď cestu nebo rozum. Jeho učeni a na něj navazující filozofický směr se podle tohoto pojmu nazývá taoismus.
Tao je prazáklad světa, zákon všech zákonů. Protože tao jako nepodmíněné spočívá samo v sobě, lze ho jazykem evropské filozofie nazvat absolutnem.
Tao sice nemůžeme uchopit a poznat, ale můžeme si je uvědomit tím, že s pokorou a oddaností procítíme jeho vládu v zákonech přírody a procesu světa a učiníme je také mírou svého lidského života. To ovšem předpokládá, že se vnitřně radikálně oprostíme od všeho, co nás odvádí od cesty tao a že se vnitřně odpoutáni otevřeme tomu, co vládne zemí i nebesy.

Tao jako cesta mudrce
Lao-c‘ usiluje o pravý střed. Člověk má žít a působit ve světě, ale tak, aby zároveň vnitřně „nebyl z tohoto světa“. Pozoruje a miluje lidi i věci, ale nesmí jim propadat, protože vždy musí na paměti: „Říší svátosti je tvé nitro a nikoli to, co těší zrak.“
Příkaz Lao-c‘: Jednat nejednáním, užívat věci, aniž si je přivlastňujeme, konat práci, ale bez pýchy na vykonané.
Klíčem k etice Tao je prostota. Prostý život nedbá o zisk, chytrost, obratnost, egoismus a smělá přání.
Osvícený člověk je nezaujatý a navrací se k dětské prostotě. Je zbaven pout a právě proto je schopen vše přemoci. Vzdání se sebe sama, svého já, je znakem urozeného. Duševní vyrovnaností dokonalého, který přebývá v tao, nemohou otřást žádná vnější nebezpečí a vábení světa

Stát a společnost
Tao je příkazem nejen pro mudrce, ale i pro vládce. Vládce má panovat bez přemíry slov, bez zbytečných zákonů, příkazů a zákazů, vyzařováním svého vlastního pokojného a ctnostného bytí.
Kde panuje tao, tam vládne mír, protože mudrc si protiví zbraně a války. Je-li nucen sáhnout po zdrani, činí tak jen v nouzi a s odporem.
Ideální stav společnosti žijící pod vládou tao líčí Lao-c‘ takto: Je malý stát a málo lidu v něm. Ať neužívá nástrojů a zbraní. Jeho lid pak nepotáhne dál od domova. A bude mít třeba i lodě a vory, ale nikdo na ně nenasedne. A bude mít třeba i zbraně, ale nikdo se jich nechopí. A lidé se budou zase vracet k vázání uzlů a pokrmy jim budou chutnat lahodně, oděvy se jim budou zdát krásné a obydlí jim budou příjemná a obyčejný život je bude těšit. Sousední země bude nadohled, její kohouti a psi budou na doslech, ale lidé zestárnou a budou umírat, aniž by tam někdy zašli.

Další vývoj taoismu
Na učení Lao-c’a je něco aristokratického. Sám říká, že jen nemnozí jsou povoláni vykročit na cestu ctnosti, neboť slyší-li vzdělanec o tao, stává se horlivým a přeje si v něm přebývat, zatímco nevzdělanci se mu jen vysmívají.
Jeho učení téměř nemělo pokračovatele. Při dalším přejímání a rozvíjení u pozdějších myslitelů a při snahách o jeho popularizaci bylo toto učení stále víc komoleno. Proniklo sice do širších vrstev, ale s původní mistrovou naukou mělo společné už jen jméno. "

Práce obsahuje pravopisné chyby a překlepy.
Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá z následujících zdrojů, např.: www.gymkh.cz/student/.../Maňák/C4A,V8A/.../východní%20filosofie.doc; http://www.mystika.cz/zdroj/lide/filozof-konfucius.htm; http://www.eurochem.cz/polavolt/dodatky/vedy/filosofie/cina/devet_klas_knih.htm; http://www.gymfry.cz/zmp0203/secova/char_konf_fil.htm; http://natura.baf.cz/natura/1994/5/9405-2.html.