1.

Úvod

2.	Rozdělení zdravotnických zařízení

3.	Příjmy zdravotnických zařízení

4.	Účetnictví zdravotnických zařízení

5.	Kontrola financí

6.	Vývojový diagram

7.	Popis vývojového diagramu

"3. Příjmy zdravotnických zařízení

Samotné financování zdravotnických zařízení probíhá z prostředků pojišťoven, ze státního rozpočtu, z rozpočtů krajů, měst a obcí, přímými platbami obyvatel, z prostředků různých nadací, sponzorů a samozřejmě výše zmíněnou doplňkovou činností. Všichni občané mají podle zákona č. 592/1992 Sb. povinnost odvádět 13,5 % z vyměřovacího základu svých přiznaných příjmů na všeobecné zdravotní pojištění (zaměstnanci z této sumy platí třetinu, která je jim stržena z vyměřovacího základu, zbylé dvě třetiny za ně platí zaměstnavatel, který celou částku poukáže příslušné zdravotní pojišťovně), ze kterého se jim poté hradí zdravotní péče, která je sice podle Ústavy tzv. bezplatná, ovšem za podmínek, které stanoví zákon. Ve skutečnosti bezplatná samozřejmě není a z principu ani být nemůže. Za děti, nezaměstnané, důchodce, práce neschopné, ženy na mateřské dovolené či studenty hradí částku na zdravotní pojištění stát, osoby bez zdanitelných příjmů platí sumu určenou zákonem (v roce 2008 to bylo 1080 Kč měsíčně). Každý občan se může ještě z vlastního zájmu dále pojistit, např. pro vyrovnání ztráty příjmů při nemoci, dlouhodobým následkům, úrazu atd. Do budoucna se počítá s větší rolí takového připojištění, kdy bude mít občan díky této službě např. nárok na lepší pokoj v nemocnici, lepší zdravotní pomůcky apod., v tuto chvíli ovšem tyto služby reálně příliš nefungují. Dnes tvoří suma prostředků vybraných na všeobecném zdravotním pojištění největší část z celkového objemu financí v českém zdravotním systému.

Od roku 2008 vstoupila v platnost první část plánované reformy, kdy k již zavedeným přímým platbám pacientů, jako byly např. doplatky za dentální výplně, přibyl navíc tzv. regulační poplatky do maximální výše 5 000 Kč na osobu za rok. Tvoří je poplatek 30 Kč za návštěvu u praktického lékaře, dětského praktika, gynekologa, odborného a zubního lékaře, ovšem pouze při provedení vyšetření, stejně jako u psychologa nebo logopeda a to i pokud někdo z této skupiny provede vyšetření u pacienta doma. Pokud si předepsaný lék plně hradí pacient (např. léky pro podporu potence či antikoncepce), regulační poplatek se nevybírá, jinak činí 30 Kč za každou položku na receptu, kde však mohou být pouze dva různé léky zároveň. Za ošetření na pohotovostní službě je účtováno 90 Kč a za den v nemocnici, léčebně, lázních nebo ozdravovně 60 Kč. Dvojice posledně jmenovaných poplatků a některé doplatky za léky se ovšem nezapočítávají do maximální výše regulačních poplatků (pokud si pacient vybere dražší substituent za nejlevnější schválený lék, do onoho „stropu“ se započítá doplatek pouze do výše onoho nejlevnějšího).

Většina peněz ve zdravotnictví se nejdříve vybere, přepošle na účty zdravotních pojišťoven a pak se podle platných předpisů vyplácí zdravotnickým zařízením. Přesun peněz od zdravotních pojišťoven na účty jednotlivých organizací však není jednotný. Soukromé zařízení či lékař musí mít uzavřenou smlouvu se zdravotními pojišťovnami kombinovanou kapitačně výkonovou platbou."

Čistý text dosahuje cca 5 stran. Práce obsahuje schéma.
Práce pro předmět Zdravotnická legislativa a právo - FBMI ČVUT.