1.

Úvod

2.	Dědička trůnu

3.	Obtížné postavení mladé panovnice

4.	Tereziánské reformy

4.1.	Povinná škola

4.2.	Další reformy

5.

Josef II.

6.	Matka a syn: Láska i svár

7.	Smrt Marie Terezie

"2. Dědička trůnu
Roku 1713 vydal Karel IV., poslední mužský Habsburk, pragmatickou sankci, známý zákon, jímž se ustanovila nedělitelnost habsburských zemí, jednotné následnictví po meči a, pokud by rod po meči vymřel, i následnictví po přeslici (Hamannová, 2001, s. 307).
V květnu roku 1717 očekával vládnoucí manželský pár Habsburků narození dítěte. Dne 13. května přivedl doktor na svět děvčátko. Bylo pokřtěno Maria Theresia Walburga Amalia Christina (Janusová, 1991, s. 12).
Na výchově Marie Terezie nebylo nic mimořádného: vzdělávala se v hudbě a tanci, měla dobré vědomosti o stylu a obsahu děl klasických autorů, kromě latiny svých jezuitských vychovatelů se učila tradičním jazykům vídeňského dvora, tj. španělsky, italsky, ale také francouzsky. Díky dějepisné výuce získávala i zeměpisné znalosti a setkávala se s poučnými příklady dobrých a špatných panovníků. S vladařskou činností ji její otec nikdy neseznámil (Hamannová, 2001, s. 307).
Později Marie Terezie vyrostla v přitažlivou, velmi hezkou ženu, v mnohém podobnou své krásné matce (obr. 1). Konečně dospěla do věku, kdy se pro princezny vybírají ženichové. Karel IV. se prý rozhodl ,,dát ruku své prvorozené dcery pouze princi s menším mocenským vlivem, aby…neohrozil evropskou rovnováhu´´. A tak padla nakonec volba na prince Leopolda Clemense Lotrinského. Když ten před cestou do Rakouska zemřel na neštovice, rozhodl se Karel IV. pro jeho mladšího bratra – lotrinského vévodu Františka Štěpána (Janusová aj., 1987, s. 22 - 24) (obr.2). Z velmi šťastného manželství vzešlo 16 dětí: Marie Alžběta, Marie Anna, Marie Karolina, nar. a zemř 1740, korunní princ a pozdější císař Josef II., Marie Kristina, Marie Alžběta, Karel Josef, Marie Amalie, Petr Leopold, pozdější císař Leopold II., Marie Karolina, nar. a zemř. 1748, Johanna, Marie Josefa, Marie Karolina, nar. 1752, Ferdinand Karel Antonín, Marie Antoinetta a Maxmilián František (Hamannová, 2001, s. 307) (obr. 3). Šest dětí, pět dcer a jeden syn, se nedožilo dospělosti. Vesměs se staly obětí černých neštovic (Hora-Hořejš, 1996, s. 56).


3. Obtížné postavení mladé panovnice
Území, nad kterým měla Marie Terezie vládnout, nebylo nikterak malé. Tvořily je jednak tzv. německé dědičné země – Korutany, Tyrolsko, Štýrsko, Vorarlbersko, Dolní a Horní Rakousy a Kraňsko, jednak země Koruny české (Čechy, Morava, Slezsko) a země Koruny svatoštěpánské (Uhry včetně Slovenska a Chorvátska) i Sedmihradsko, podřízené přímo Vídni. Karel IV. rozšířil území monarchie o úzký pobřežní pás u Jaderského moře (Dalmácii) a část Toskánska a Florencii. Na severu pak mírem v Rastattu získal nizozemské provincie Flandry a Brabantsko. Ovládat tak rozsáhlou říši, obývanou mnoha národy, nebylo snadné. Aby se Marie Terezie stala skutečně vládkyní nad tímto územím (zahrnujícím od roku 1736 též vévodství Milano a Manua s Parmou a Piacenzou), musela jednak zlomit odpor sousedních států, které chtěly některá území získat pro sebe, jednak se dát korunovat korunou svatováclavskou v českých zemích a korunou svatoštěpánskou v Uhrách (Janusová, 1991, s. 27 - 29)."

Práce obsahuje portréty a grafiku.
Tato práce je čistě kompilačního charakteru. Čerpá ze zdrojů uvedených v literatuře. Dále čerpá z následujících nepřiznaných zdrojů: http://www.maturita.cz/referaty/referat_tisk.asp?id=2990; http://www.rozhlas.cz/praha/uslysime/_zprava/647300?hodnoceni=3.