1.	Hospodářská politika

2.	Důchodová politika

3.	Fiskální politika

3.1.	Teoretické přístupy k fiskální politice

3.2.	Automatické stabilizátory

3.3.	Diskrétní opatření

4.	Státní rozpočet

4.1.

Druhy

4.2.	Další možnosti rozpočtů v dlouhodobě narůstajícím vládním zadlužení

4.3.	Funkce státního rozpočtu

"Hospodářská politika
Hospodářská politika má dvě základní členění a to na dvě základní oblasti – makroekonomická hospodářská politika a mikroekonomická hospodářská ekonomika.
Makroekonomická hospodářská politika působí zejména v oblasti makroekonomické rovnováhy a efektivnosti využití zdrojů společnosti. Cíle představují magický čtyřúhelník. Z hlediska snahy o splnění cílů globální rovnováhy jsou rozlišována opatření působící na straně agregátní nabídky a agregátní poptávky.
V rámci makroekonomické hospodářské politiky rozlišujeme fiskální (rozpočtovou), monetární (měnovou), kurzovou politiku. Tyto tři politiky třídíme do politik působících na straně poptávky. Další politikou působící v makroekonomické hospodářské politice je důchodová politika. Tato jediná politika působí na straně nabídky.
Důchodová politika
Důchodovou politiku můžeme nazvat jako mzdovou a cenovou politiku. Důchodová politika je zaměřena na boj proti inflaci a jejím cílem je přímý zásah do tvorby a vývoje mezd. Důchodová politika může v souladu s povahou společenského konsensu nabývat růstných forem, které můžeme zjednodušeně charakterizovat jako imperativní, indikativní a kooperativní důchodovou politiku.
Indikativní důchodová politika je ve své podstatě donucující. Indikativní nástroje mají nejmírnější nástroje důchodové politiky, např. podávání informací, odstraňování informačních bariér, příkladné chování státu, upozorňování na rizika. Snaží se tedy ovlivnit chování zájmových skupin.
Imperativní důchodová politika se především snaží o dlouhodobější orientaci v souladu s makroekonomickými záměry vlády. Mohou působit dočasně.
Kooperativní politika usiluje o vzájemnou dohodu. Je zaměřená na spolupráci subjektů – dobrovolná spolupráce mikroekonomických subjektů na formování makroekonomické hospodářské politiky nebo státní podpora dohod mezi zaměstnanci a zaměstnavateli atd.
Z konkrétní hospodářské praxe známe následující typy důchodových politik:
• „jawboning“
• Mzdově cenová regulace
• Mzdové a cenové moratorium
Jawboning je v podstatě celá škála rozličných neformálních metod nátlaku na jednotlivé subjekty ekonomiky zaměřená na to, aby subjekty přizpůsobili svoji politiku vládním makroekonomickým cílům. V praxi se tato metoda osvědčila, ale však jenom jako krátkodobý odklad tržního řešení problému. Výhodou je, že tato politika není nákladná. Tato politika byla využívána hlavně za vlády prezidenta Kennedyho v USA. "

Práce obsahuje schéma.