0.	Úvod – citát

1.	Narození a dětská léta

2.	Léta studií

3.	První diplomatické krůčky (Drážďany, Berlín)

4.	Metternich vs. Napoleon – diplomatická cesta za mír v Evropě

5.	Pařížský mír, Vídeňský kongres

6.	Revoluční období 1830-1848

7.	Důchod ministra habsburského domu

8.

Závěr

"Metternich vs. Napoleon – diplomatická cesta za mír v Evropě

V kristových letech končili všechny peripetie, které zažil a jako by to byl bod zvratu v jeho životě. Vše se najednou mělo obrátit a mělo pracovat ku jeho prospěchu. Ale situace v Evropě a pro habsburský dům nebyla zrovna růžová, Napoleon triumfoval na svými nepřáteli: 6. srpna 1806 rezignoval habsburský rod na korunu Svaté říše římské národa německého, poté co oni fakticky přišel, když byl vytvořen 12. července 1806 rýnský spolek pod patronací Napoleona.
Nový ministr zahraničí Johan Philips Stadion poslal třiatřicetiletého Metternicha na nejdůležitější zahraniční post, na velvyslanectví v Paříži. Původně měl své schopnosti uplatnit na carském dvoře, ale Napoleon si vyžádal člena rodu Kouniců, někoho „vpravdě rakouského rodu, který byl dlouho spjat s francouzským systémem“.
Metternich byl přijat v Saint-Cloud, v bourbonském zámečku, který byl jevištěm počátku Napoleonovi kariéry. Stalo se tak 10.srpna 1806 a Metternich byl přijat jako už velvyslanec Jeho Veličenstva císaře rakouského, i když vlastně odcestoval jako velvyslanec dvojího císaře. Kromě Napoleona se setkal s ministrem zahraničí Talleyrandem-Périgordem, který byl jako on odchovanec ancié regime, i když byl mezi nimi asi dvacetiletý rozdíl. Talleyrand byl pro Metternich partner, kterého si musel vážit, ba ho obdivovat. Ženy fascinovaly jeho mefistofelské rysy. „Jeho matka musela spát s Belzebubem“, rozhlašoval se o něm württemberský ministr, puritán Wintzingerode.
Setkání s Napoleonem bylo pro Metternicha životním setkáním! Stál v tváří v tvář „muži století“, jehož později svrhne. Je příliš mladý, než aby mohl zastupovat nejstarší evropskou monarchii, řekl prý Napoleon Metternichovi a ten odpověděl: „ Jsem ve stejném věku, jako bylo Vaše Veličenstvo u Slavkova.“ Nebyla to sice pravda, císaři bylo u Slavkova třicet šest let, Metternich asi chtěl vypadat starší.
Paříž byla městem, kde mohl dát Metternich průchod svým touhám a choutkám a také tak učinil. Uchvátilo ho především divadlo a to především kvůli krásám uměním, které se v něm hrávalo. To umění se jmenovalo Georgie a právě z ní udělala krása herečku, Klemens se přirozeně o toto umění velmi zajímal, ale brzo se jí nasytil. V salónech byl brzo jako doma a místní šlechta ho přijala mezi sebe. Pronášel nelichotivé bonmoty na adresu Napoleona, které se nesly celou Paříží, což byla jeho malá pomsta za Slavkov. Dámy zde toho na sobě moc neměly, jejich roucha odkazovaly vzpomínkami na staré Řecko, což Metternichovi též nebylo proti mysli. Co se týče žen řídil se v tomto ohledu zkušeností císaře Josefa II.: „Vždy jsem pozoroval, že chceme-li ženy získat, musíme je především bavit, zbytek se pak podaří lehce.“
Jeho žena přijela za ním do Paříže, aby mu dělala doprovod. To mu však nebránilo pokračovat v nevěrách, dbal však na ní jisté ohledy a na pověst jako jeho manželky. Eleonora, už třicetiletá, začala na svého manžela žárlit. Léta jí nepřidávala na atraktivnosti. „Inu, hraběnko, stárneme, hubneme, ošklivíme,“ řekl jí neotesanec Napoleon.
V diplomatice stále se více naučil používat své osobní zbraně. Jeho oslňující zjev oslňoval nejen ženy. Pomluvy, které o něm šířily jeho soci, nebo závistivci mu spíše přispívali k dobru. Často ho bolely zuby a tak svíral ústa, co mu dodávalo rozhodný výraz. Ty zuby, které mu časně vypadaly mu dělaly propadlé tváře, čímž vypadal starší, což pro mladého velvyslance mezi starými pardy byla spíše výhoda."

V práci chybí čárky ve větách.