1.

Úvod

2.	Obecné vymezení antisemitismu

3.	Starověký, středověký a novověký antijudaismus

4.	Český antisemitismus

5.	Rasový antisemitismus a holocaust

6.	Nový antisemitismus

7.

Závěr

"2. OBECNÉ VYMEZENÍ ANTISEMITISMU

„Historicky judaismus odmítl dvě velká světová náboženství, křesťanství a
islám, což muselo vyvolat nepřátelství. Židé přišli o svůj stát a dva tisíce let přežívali jako menšina.“

Pojem antisemitismus byl údajně poprvé použit německým novinářem W. Marrem v roce 1879, i když podle historiků se v dobových encyklopediích objevil již mnohem dříve. Jak vyplývá ze slova, antijudaismus je složenina, která v doslovném překladu znamená „proti Semitům“ – takové pojmenování však není přesné, zejména pak významově. Antisemitismus znamená nepřátelství, odpor nebo útoky proti Židům jako etnické, rasové nebo náboženské menšině. Podle projevů bývá antisemitismus dělen na antijudaismus, který má charakter náboženské nenávisti, na antisemitismus rasový, objevující se zejména v době nacistické nadvlády a nový antisemitismus, který se týká zejména sociální a hospodářské oblasti.
Jako problém začínají lidé chápat antisemitismus kolem přelomu 19. a 20. století. Do té doby bylo sepsáno mnoho antisemitské literatury a byly zakládány antisemitské strany. Po Dreyfussově aféře však na přelomu staletí začaly tyto skupiny masově zanikat, a neměčtí liberalisté dokonce založilo hnutí na obranu proti antisemitismu. Ačkoli se mohlo zdát, že problém antisemitismu začíná být vyřešen, opak byl pravdou, neboť největší a nejkrvavější útok na Židy, holocaust, se udál mnoho let poté.

3. STAROVĚKÝ, STŘEDOVĚKÝ A NOVOVĚKÝ ANTIJUDAISMUS

Pojem antijudaismus se úzce pojí s židovskou diasporou ještě před zničením prvního chrámu v roce 586 př.n.l. – ohledně tohoto období se odborníci přou, zda vůbec používat termín antisemitismus, proto se v období starověku a středověku objevuje spíše termín antijudaismus, který i významově značí, že se jedná o nepřátelství náboženského původu. Antijudaismus se v této době objevuje zejména v písemné formě:

„V římské literatuře je židovské náboženství soustavně líčeno jako forma pověrčivosti (především u Quintiliána a Tacita). Také Cicero se obával, že Židé mají příliš velký vliv, že jejich náboženství je neslučitelné s římskými hodnotami a tradicemi a že přinášejí celkový rozklad. Seneca (mladší) vyjadřuje vůči Židům opovržení a znepokojují ho židovské misionářské aktivity....."