1.

Úvodem

2.	Krátce o Tibetu a jeho náboženství

2.1.	Tibet před příchodem čínských vojsk roku 1951

2.2.	Současný Tibet (Tibet pod Čínskou nadvládou)

2.3.	Náboženství Tibetu

2.3.1.

Bönismus

2.3.2.

Tibetský buddhismus

3.	Hodnost dalajláma

3.1.	Kdo je to dalajláma

3.2.	Původ a význam slova dalajláma

3.3.	Určování nového dalajlámy

3.4.	Sídlo dalajlámů

4.	Hodnost pančhenláma

4.1.	Kdo je to pančhenláma

4.2.	Původ a význam slova pančhenláma

4.3.	Určování nového pančhenlámy

4.4.	Sídlo pančhenlámů

5.	Vztah mezi dalajlámou a pančhenlámou

5.1.	Světská úroveň

5.2.	Duchovní úroveň

5.3.	Vzájemné potvrzování inkarnací

5.4.	Vztah učitele a žáka

6.	Dalajlámové

6.1.	Dalajláma I., Gendundűb

6.2.	Dalajláma II., Gendűn Gjamccho

6.3.	Dalajláma III., Sönam Gjamccho

6.4.	Dalajláma IV., Jöntän Gjamccho

6.5.	Dalajláma V., Ngawang Lozang Gjamccho

6.6.	Dalajláma VI., Cchangjang Gjamccho

6.7.	Dalajláma VII., Kalzang Gjamccho

6.8.	Dalajlámové VIII. – XII.

6.9.	VIII. Dalajláma, Džampal Gjamccho

6.9.1.

IX. Dalajláma, Lungtog Gjamccho

6.9.2.

X. Dalajláma, Cchulthim Gjamccho

6.9.3.

XI. Dalajláma, Khädub Gjamccho

6.9.4.

XII. Dalajláma, Thinlä Gjamccho

6.9.5.

Dalajláma XIII., Thubtän Gjamccho

6.10.

Dalajláma XIV., Tändzin Gjamccho

7.	Jeho Svátost XIV. Dalajláma, Tändzin Gjamccho (současný dalajláma)

8.	Pančhenlámové

8.1.	Pančhenláma I., Khädub Gelep Palzangpo

8.2.	Pančhenláma II., Sönam Čhoglang

8.3.	Pančhenláma III., Lozang Döndub

8.4.	Pančhenláma IV., Lozang Čhokji Gjalcchän

8.5.	Pančhenláma V., Lozang Ješe

8.6.	Pančhenláma VI., Lozang Paldän Ješe

8.7.	Pančhenláma VII., Lozang Tänpä Ňima

8.8.	Pančhenláma VIII., Tänpä Wangčhung

8.9.	Pančhenláma IX., Geleg Namglaj

8.10.

Pančhenláma X., Čhökji Gjajcchän

8.11.

Pančhenláma XI., Gendün Čhökji Ňima

9.	XI. Pančhenláma: Gendün Čhökji Ňima, nebo Gjalcchän Norbu? (současný pančhenláma)

10.	Závěr (shrnutí práce)

"Krátce o Tibetu a jeho náboženství
Tibet před příchodem čínských vojsk roku 1951

Tibet byl do roku 1951 svrchovaným nezávislým státem. Historický se skládal ze čtyř provincií: Amdo, Kham, Ngari a Ü-Cang, a měl rozlohu neuvěřitelných 2, 5 milionů km2. Díky své vysoké nadmořské výšce, která dosahuje v průměru 4 900 metrů nad mořem, se Tibetu často přezdívalo a přezdívá „Střecha světa“.
V roce 1640 došlo v Tibetu ke svržení světské vlády místních králů. Tibet se stává teokratickým státem, v jehož čele stojí od roku 1642 dalajlámové (nejvyšší duchovní představitelé buddhistické školy Gelugpy; jako světští zástupci země uznávaní veškerým tibetským obyvatelstvem). Od udělení titulu pančhenlámy Lozang Čhokji Gjalcchänovi V. Dalajlámou, Ngawang Lozang Gjamcchech, se on a jeho nástupci stávají druhými nejmocnějšími muži v Tibetu: zástupci dalajlámy a opaty největšího gelupovského kláštera Tašilhünpo v Žikace.
Hlavním městem a nejvýznamnějším kulturně-náboženským centrem země se (od dob V. Dalajlámy) stalo město Lhasa.
Před počátkem čínské nadvlády v roce 1951 čítal Tibet necelých 6 milionů obyvatel, z nichž většinu tvořili Tibeťané (z menšin například Číňané a Indové). Jejich jazyk, tibetština, patří do tibetsko-barmské jazykové skupiny a používá vlastní písmo, které vytvořil Thönmi Sambhóta v 7. století, na základě indického písma dévanágarí.
Před okupací čínskými komunisty vládla v zemi náboženská svoboda vyznání kultů buddhistických směrů (souhrnně označovaných jako tibetský buddhismus) i vyznavačů původního bönismu, hinduismu či islámu.

Současný Tibet (Tibet pod Čínskou nadvládou)

Roku 1951 čínská armáda obsadila celou zemi a Tibet se tak stal součástí Čínské lidové demokratické republiky. Záhy poté (v letech 1956 – 1958 a 1959) došlo k odporu a vzpourám tibetského obyvatelstva, které byly čínskou lidovou armádou brutálně potlačeny a dalajláma byl (roku 1959) nucen uprchnout do indického exilu. Čínskou vládou byl prohlášen v roce 1964 za sesazeného a roku 1965 Čína z Tibetu formálně učinila autonomní oblast.
Odhaduje se, že během obsazování Tibetů Čínou byl v bojích zabit asi 1 milion Tibeťanů. V 50. letech (během 2 největších protičínských povstání) několik set dalších tisíc. Mnoho tibetských krajů bylo připojeno k Číně a tak je z původních 2, 5 milionů km2 dnes jako Tibet označována jen necelá polovina jeho bývalého území (1,2 mil. km2).
Úředním jazykem byla prohlášena čínština a došlo k zavedení jenu. Řada buddhistických klášterů byla vydrancována a poté srovnána se zemí, desetitisíce mnichů bylo zavražděno, desetitisíce dalších se ocitlo bez střechy nad hlavou. Tradiční tibetský systém školství byl zrušen. Náboženské projevy a svoboda vyznání omezeny.
V 60. a 70. letech dochází k masivnímu přesidlování čínského obyvatelstva do Tibetu (snaha vytvořit z Tibeťanů menšinový národ v jejich vlastní zemi). Ve velkém se staví železnice a silnice, které mají Tibet s Čínou natrvalo propojit. Rozvíjí se průmysl a zavádí technologie. Ve velkém se těží nerostné suroviny, úrodné oblasti jsou osazovány nepůvodním rostlinstvem.
Vzdor přetrvávajícím represím vůči tibetskému obyvatelstvu v zemi trvá jejich úsilí o kulturní, národnostní i politickou emancipaci, které nalézá podporu i v zahraničí – především díky aktivitě současného XIV. Dalajlámy. Ten mírovou cestou usiluje o dodržování lidských práv, vpuštění nezávislých pozorovatelů OSN na území Tibetu a prosazení tzv. „Pětibodového mírového pánu pro Tibet“ již od roku 1959, svého nuceného odchodu ze země. Za tyto aktivity mu byla roku 1989 udělena Nobelova cena míru. Je také autorem první tibetské Ústavy, které prozatím platí v jeho exilovém sídle, indické Dharmasale. "

Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba.