1.	Doba ledová

1.1	Změny klimatu

1.2	Odtržení ostrova

2.

Neolit

2.1

Star Carr

2.2	Způsob života

2.3	Pohřební komory, dolmeny, kromlechy, menhiry

2.4	Jak se megalitická kultura šířila, kde je její původ

2.5	Skara Brae

2.6	Problémy s datací rinoy-clactonské kultury

2.7

Newgrange

2.8	Stonehenge

2.9

Avebury

2.10	Silbury Hill

3.	Doba bronzová

4.	Doba železná

4.1	Příchod Keltů

4.2	Hospodářství a keltská kultura

4.3	Střety s Římem

4.3.1

Za Césara

4.3.2

Římu nakloňení keltští vládci

4.3.3

Británie jako osobní Augustův zájem

„Na konci doby ledové, tedy někdy kolem 11 000 let př. Kr., došlo k významným změnám klimatu, které vedly k nahrazení tundry lesem. Až do konce mezolitu pak Británie tvořila část kontinentální masy a byla lehce přístupná nově příchozím skupinám obyvatelstva. K odtržení dnešních Ostrovů došlo kolem let 6 000 – 5 000 př. Kr.

Nejstarší archeologické nálezy pocházejí z 8. tisíciletí př. Kr. z oblasti North Yorkshire, přesněji ze Star Carr, a podávají zprávu o tehdejším životě lovců. Přeměna těchto tzv. lovců-sběračů na neolitické obyvatele vesnic započala někdy kolem roku 4 500 př. Kr. v oblastech sousedících s pobřežím Atlantiku. Jednalo se jak o pastýře, tak o obdělávatele půdy, kteří používali nástroje z pazourku. Tito vesničané později vyvinuli neobyčejnou tradici prehistorické architektury.

Pro většinu evropských neolitických komunit byl typickým život v dřevěných chatrčích, často se společným dlouhým domem. Nicméně podél atlantského pobřeží, od Španělska přes Francii až na Britské ostrovy a do Dánska byla hlavním rysem každé vesnice veliká hrobka, kolem níž byly situovány jednotlivé domy. Tyto hroby představují typický způsob opracovávání kamene, které zahrnuje tvorbu megalitů a chodbových hrobů. Způsob pohřbívání se liší podle oblastí – na východě, kde byl nedostatek kamene, se pohřbívalo do mohyl, které tvořila jen navezená hlína, případně ještě jednodušší dřevěná konstrukce, zatímco na západě se jednalo o mohyly kamenné.

Impozantní neolitická architektura západní Evropy se prvně objevuje na konci 5. tisíciletí př. Kr., a to v podobě již zmíněných chodbových hrobů. Jméno v tomto případě reflektuje vzhled. Kamenný průchod vede do středu rozsáhlého násypu drnu, kde je pohřební komora – v počátcích dřevěná, později kamenná.

Přemisťování a vztyčování obrovských kamenných bloků bylo zvykem společným pro civilizaci doby kamenné ve značné části západní Evropy; vyskytovaly se v podobě menhirů, dolmenů nebo kruhových seskupení (kromlechů), v nichž byli pohřbeni zemřelí a které plnily funkci kmenových chrámů nebo kultovních míst. Vztyčování velkolepých hrobek se musel zúčastnit celý kmen. Kameny přetrvaly dlouhé věky jako viditelné vyznačení sociálního a náboženského centra obce nebo jako vymezení jejích hranic.

Dolmeny jsou obvykle složeny ze čtyř nebo více vertikálně postavených kamenných kvádrů, které nesou jeden nebo více plochých balvanů, jejichž váha může přesáhnout až dvacet tun.

Kolem jedné nebo více místností jsou do kruhu sestaveny kameny chránící posvátné místo. Je-li nad nimi navršen pahorek, nazývají se tumuly nebo mohyly. Vnitřní prostory sloužily jako rodinné pohřebiště pro více generací. V některých mohylách mohou pohřební chodby a místnosti dosáhnout až 10 metrů délky. Vstupuje se do nich dlouhým krytým průchodem.
Megalitické památky představují nejpůsobivější díla doby kamenné ve Francii, Anglii, Irsku a na Maltě. Ačkoli se megality v různých zemích liší, je zjištěno mnoho obdobných znaků, které vědci pokládají za společný článek jednotné evropské civilizace, která se rozprostírala podél pobřežních oblastí západní Evropy. Dříve se usuzovalo, že tradice megalitů má kořeny ve východních civilizacích a že inspiraci poskytly egyptské pyramidy; stěhování obyvatelstva po západoevropském pobřeží pak tradici šířilo dál."

Práce je členěna do odstavců, ale přesto je místy nepřehledná.