1.	Úvod – téma práce, vymezení základních pojmů

2.	Obrazivost u Aristotela

2.1.	Aristotelova nauka o duši

2.2.	Obrazivost a proces poznávání vycházející z učení o duši

3.	Představa a představivost v Schopenhauerově filosofii

3.1.	Představa v poznávacím procesu

3.2.	Vnímání v poznávacím procesu

3.3.	Dvě složky vědomí – rozvažování a rozum

3.4.	Vědomí a jeho úloha v poznávacím procesu

3.5.	Shrnutí poznávacího procesu dle Schopenhauerovy nauky

4.	Rozdíly mezi procesem poznávání u Schopenhauera a Aristotela

"Obrazivost u Aristotela )

Aristotelova nauka o duši
Jelikož pojem obrazivosti vychází z Aristotelovy nauky o duši, považuji za nutné ji zde v rychlosti shrnout – bude to pro další části této práce užitečné.
Duše je řídícím principem těla. Je to princip života, mají ji tedy jak rostliny, tak živočichové i člověk. V Aristotelově rozdělení dvou základních vlastností každého jsoucna na látku a tvar je u člověka látka tělo a tvar je připisován duši. Duše je tedy příčina, uskutečnění, entelechie člověka. Dá se říci, že tělo není nádobou duše, ale právě duše je nádoba těla, duše není v těle, tělo je v duši. Duše řídí celý organismus, například tím, že ač organismus přijímá různé druhy potravy, tentýž druh organismu zůstává stále svým druhem. Život je projevem duše, duše řídí a vyvíjí organismus. Nesprávný chod duše však má příčinu v těle.

Duše má tři základní složky:
1. Vyživovací- tuto funkci má duše rostlin, živočichů i člověka. Slouží k přeměně živin na hmotu a energii, kterou organismus potřebuje, dále k plození a rozmnožování. Tento atribut je pomíjivý, zaniká spolu s organismem, ačkoliv zde lze spatřit cosi trvalejšího, možná i nadčasového, totiž to, že vyživováním a plozením přetrvává druh a změna organismu.
2. Animální- tuto funkci mají navíc živočichové včetně člověka. Řídí činnost pociťování a hybnost. Má vlastně dva atributy – pasivní a aktivní. Pasivní- možnost, že organismus bude drážděn vnějšími, popř. vnitřními vlivy (nastanou-li). Sem se řadí smysly, může je mít každý živočich- v závislosti na druhu, ale vždy musí být přítomen alespoň hmat. Aktivní atribut této části duše způsobuje aktivní druhy pohybu (i když ne u všech živočichů, nižší druhy se z místa na místo pohybovat nemusí).
3. Rozumová- je vyšší princip duše, jinak uzpůsobený než ostatní složky, vyskytuje se pouze u člověka a je vyňat z ostatní přírody. Aristoteles ho rozděluje na rozum pasivní, zanikající, stejně jako složka vyživovací a animální, s tělem. Rozum ve svém pasivním atributu poznává, vytváří soudy, projevuje se v myšlení. Je jako čistá deska, na kterou píše vnímání(z animální složky). Dovede abstrahovat, usuzovat, jednat, pamatovat. Jeho součástí je i intuice a intuitivní náhled. Druhá atribut rozumu je aktivní - věčný a nesmrtelný. Jako jediný nezaniká s organismem. Jelikož stojí mimo čas, není možné skrze něj vzpomínat (vzpomínání je činnost rozumu pasivního)."

Fakulta filozofická, Ústav filosofie a religionistiky.